Troufám si odhadovat, že Sokrates nejezdil na dovolené. Netušil, že má po ročním přemýšlení trochu vysadit a ležet někde u moře (on asi někde na hoře), kam se dohrabe po osmi hodinách jízdy. On asi po hodinách padesáti – jel myslím na oslu, nebo se jím nechal táhnou. Odpočíval trapně přirozeně. Po obědě šlofíka a večer se smrákáním šel na kutě.

Ne tak dnešní člověk moderní. Ten musí nezbytně udělat aspoň jeden pobyt u moře – přesněji pod mořem, třeba v Egyptě. Další v Asii, a to nejlépe nějakým trekem v Nepálu (jen tam je ten pravý klid na meditaci). Nakonec si zaletí nakupovat třeba do New Yorku či Paříže. A to je plán pouze na léto.

V zimě se řádně vyvinutý člověk kapitalistický jede sklouznout do Alp. Možná však spíš do Skalistých hor. Lanovka mu nestačí, nadmořské výšky dobude pěkně popodnikatelsky vrtulníkem. Vánoce pak prožívá zcela jistě někde v jižních zeměpisných šířkách, aby mu nevadila ta současná klimatem rozmazaná šeď našich zim.

Takto to střídá dle ročních dob, aby poznal všechny vody, vrcholy, svahy a údolí, zvyky, jídla, stavby, ornamenty a turistické atrakce. A hlavně, aby se řádně vyřádil. Po poušti se jede čtyřkolkou, velbloud už je pasé, z hor se padá paraglajdem a nejlepší je létání s těmi nafouklými hadrami. Ano, vím, je to snowkiting.

Až absolvuje toto všechno, potom se teprv domůže moudrosti, pardon po novu chytrosti a pozná všechny triky a kouzla jak mít na dosah to pravé životní štěstí.

Hlavně taky musí být všechno zážitkové. Zážitková dovolená. Je to něco jako jezdící auto, jedlý chleba nebo krájecí nůž. Nerozumím tomu. Jo, taky je to třeba ta obranná puška, znáte to.

Lidé musejí takto vše řádně prožít, zažít, užít! Hlavně to musí být stále jiné, inspirující, osvěžující, grandiozní. A to rozhodně nenajdou doma na dvorku nebo na náměstí svého města. Babička, když jsme byly moc pohybově nepřizpůsobivé, pravila, spouzíte jak blázni. Lidi teď takto spouzí téměř všichni. Zůstat v létě lenošit doma, nebo na chalupě s plánem obstarávat zeleninovou zahrádku a nacházet v lese houby - nestydatost. S chalupařením proloženým disputacemi se sousedy teď ve společnosti naprosto nevystačíte. A že jste třeba s vnoučaty jen zavařovali okurky či vařili marmeládu, kterou jste jim pak ozdobily krupicovou kaši, nebo kynuté buchty? Fuj, od toho bolí ruce a už se to přece nedělá. Mimo jiné to dlouho trvá. Že je to spolehlivý způsob zdravého stravování a dokonce i zážitek, když to trochu přismahnete? Takhle si to umí představit jen pár starožitných bláznů.

Vývoj jde tryskem kupředu. Lidé baží po stále dobrodružnějším

překonání výšek i hloubek... po domorodějších domorodcích natřásajících se u ohně... po dětech metajících kozelce na cválajících koních ve stepi. Ano, poznávají stále nové a nové. Vy si ale pamatujete všechny promluvy průvodců v historických objektech, v jeskyních, věžích či skanzenech? Proti poznávání není protestu, ale co z toho se použije v životě?

Jak se tedy stal Sokrates, žijící celý život ve svých Athénách a disputující na tamním rynku moudrým, dokonce největším myslitelem antiky? To mi hlava nebere.