Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Naprosto šílený výrok presidenta Pavla ve smyslu, že není důležité, zda Turek něco udělal, ale že významná část lidí si myslí, že to udělal je něco tak šíleného, že vůbec nechápu jak to někdo může akceptovat...

No a s učitelkou Bednářovou to snad dopadlo jinak?

Morálka je produkt stavu společnosti a doby. Tak je jednou morální stavět pyramidy z lebek poražených, upalovat kacíře, posílat Židy do koncentráků a kulaky do gulagů nebo masakrovat nevěřící. A ze současnosti víme, že morální trosky se prezentují jako vší morálky futrál.

Já s Vámi nesouhlasím. Morálka je produktem dané civilizace a většinou též náboženství, a je řádově nadčasovější než politické režimy a státy.

Nositelem morálky je především rodina a její tradice. Moje matka prožila život v 5 republikách, aniž by se stěhovala. A její morálka je furt stejná, jen režimy přicházejí a odcházejí. Ostatně Karel Čapek to také vyjádřil přesně. Lidé se moc nemění.

Generál Pavel a jeho Kult Osobnosti- pokračuje až do úplného osvojení...

Mně to spíš připadá jako rozmazávání trusu za účelem zvětšení smradu.

"... některé činy prý člověka ontologicky diskvalifikují navždy. Ne že něco udělal špatně, ale že se tím stal někým, kým už zůstane."

Ano, konečně jste to pochopil správně, pane Grundmane.

Nebo snad ještě furt ne?

Posuzování morálky úzce souvisí s důvěrou.

A platí, že důvěra se dlouho a obtížně získává, ale snadno ztrácí.

Pro někoho může být obtížně představitelné, že když někdo opakovaně morálně selhal, tak se může od základu změnit.

Existuje úsloví - "Kdo zradil jednou, zradí vždy".

Zrádci většinou nebyli důvěryhodní ani pro stranu, pro kterou zradili.

To je pohled ze strany pána, nikoliv poddaného. Pro poddaného je přirozené svého pána zradit, zbavit se ho a stát se pánem místo něj.

Petr Pavel změnil stranu jen jednou. Z toho pak není jasné, zda vůbec stranu změnil a zda jeho podpora komunismu nebyla jen přetvářkou od samého počátku.

Uplatníte tuto zjevnou obhajobu komunistického pancharta z Hradu i na Babiše? A co třeba dozorci z koncentráku? I ti by si to mohli "odpracovat"?

Řečeno slovy klasika: "Některé skvrny nelze odstranit bez porušení podstaty látky."

A to je právě podstata článku. Kdo a na základě jakých kritérií rozhodne, které skvrny to jsou?

Autor pěkně rozvedl "podivnost" motivace, na jejímž základě je odsuzován Filip Turek.

Ano, Filip Turek je kritizován poněkud zvláštním způsobem. Ne proto, že by kritika nebyla na místě, ale proto, že je formulována vágně a převážně morálně. Lidé často mluví o „hodnotách“, „postojech“ či „charakteru“, ale neříkají přesně, v čem spočívá konkrétní deficit.

Čistě morální hodnocení zde selhává, protože zůstává v rovině deklarací. Pokud však použijeme hledisko výkonu a přínosu, obraz je ostřejší. Otázka pak nezní, zda je jeho projev pohoršující, ale zda vytváří reálnou hodnotu. Co konkrétně umí? Jaký má doložitelný výsledek? Jaký užitek z jeho působení plyne?

Z tohoto hlediska je problém jednodušší: převaha řečnictví nad výsledky, provokace bez konstrukce, viditelnost bez prokazatelného výkonu. Pokud někdo dlouhodobě nepřináší měřitelný přínos a staví svou veřejnou roli primárně na efektu, pak je kritika založená na nedostatku kompetence silnější než kritika založená na morálním rozhořčení.

Kritika Filipa Turka je příkladem naprosté nevhodnosti hodnocení člověka podle morálky.

inu, třeba vraždou se člověk stane navždy vrahem...

Zde se však nejedná o vraždu, ale o pouhé symbolické porušení nějakých implicitních symbolických pravidel. Mně takové porušení ani nestojí za řeč.

Pořád mimo. Odedávna se říká " Ne po slovech, ale po činech poznáte je".

Všichni za bolševika věděli co se děje. Minimálně od r. 68 každý mladý člověk už v prváku věděl, co je režim za svinstvo. A paktovat se s lidmi kteří ničí společnost nebo jim dokonce dobrovolně sloužit, to vypovídalo o charakteru člověka více než cokoliv jiného. Proto předsedové SSM měli těžký život :-)

1) Ano, jak je psáno po ovoci poznáte je...

2) I u slov je třeba rozlišovat skutečnou omluvu od pouhého tvrzení, že to byla chyba. Ježíš byl zrazen Petrem i Jidášem, tuto zradu oplakává Petr i Jidáš, Petr ovšem litoval, že zradil blízkého člověka, zatímco Jidáš litoval, že si to tak pokazil a že měl tak špatný odhad...

3) Skutečná omluva se vyznačuje změnou jednání a nikoliv tím, že dál dělám to co jsem dělal doposud.

4) Pokud se někdo v dospělosti opakovaně dopustil, tak špatného úsudku v oblasti, kde drtivá většina národa včetně dětí od puberty výše věděla jaká je pravda a skutečnost, tak je vysoce pravděpodobné, že dotyčný se podobných “chyb” v úsudku bude dopouštět nadále.

5) Odpuštěni je či by mělo být normální součástí života, ale pokud se někdo dopustil fatální chyby, fatálně špatného úsudku či dokonce zločinného či nemorálního jednání, tak je mu zcela jistě odpustit pokud toho lituje, ale někdy to znamená, že některé pozice jsou mu zapovězeny. Jinými slovy pokud měl někdo problémy s pedofilním jednáním, ale byl potrestán, opravdově toho litoval, tak je možné odpustit, ale službu dětem tomu člověku již nesvěřím.

6) Pokud se autor domnívá, že je třeba odpustit minulost Pavlovi za něhož zde již několik dní srdnatě bojuje, tak by měl symetricky a naplno říct i to, že je třeba odpustit Babišovi - i on se omluvil a řekl, že není pyšný na své členství v KSČ..., protože je to právě dvojí metr, který dlouhodobě ničí tuto zemi a žel v drtivé většině případů přichází z té strany, která se tak zamilovala do předchozí vládní squadry a jejich prezidenta Pavla...

Jinými slovy, za provinění má přijít trest.

Když provinilí lidé nebyli nijak potrestáni, tak se viny nezbavili.

Moje maminka říkala, nemohly být žádné komunistické zločiny, když nejsou žádní zločinci.