Kdysi jsem se jako novinář bavil s jedním z našich letců, kteří bojovali ve Velké Británii proti Německu, a ten mi řekl, že na nějakém bále tančil s budoucí královnou Alžbětou. I kvůli ní mám raději monarchii než republiku.
Britskou panovnici Alžbětu II. si náš milovaný Bůh povolal k sobě. Inu, učinil tak po jejím požehnaném sedmdesátiletém vládnutí. Ona byla milá, bezprostřední. Je také pravdou, že jako mladá dívka se za II. světové války stýkala s obyčejnými Brity a také tančila s vojáky. Věřím tomu, že k jejím tanečníkům mohl patřit i některý z našich letců, kteří tenkrát v Anglii bránili Evropu proti Hitlerovi a jeho bandě, jak tyto nacisty kdysi trefně pojmenoval premiér Winston Churchill.
Jenomže Alžběta se nejenom s vojáky stýkala, ale ona sama se vojákem stala. Ve svých osmnácti letech přes odpor svého královského otce Jiřího VI. Vstoupila v roce 1944 do britské armády a stala se členkou ženských pomocných sborů, dokonce se vyučila automechaničkou. V rámci vojenské služby si plnila povinnosti, stejně jako její kolegové, a službu začínala jako všichni od nejnižší hodnosti vojína. Měla snad jen jediné privilegium, a to, že nemusela spát v kasárnách, ale auto ji na noc odváželo do Windsorského zámku, kde za války sídlila královská rodina, aby ji ráno na devátou hodinu zase přivezlo zpátky.
Tato válečná příhoda dokazuje, že Alžběta II, byla nejen vládkyní, ale též služebnicí svého lidu. Když byla její země přepadena nelítostným a krutým nepřítelem, tak neváhala a zapojila se do její obrany. Ona to nemusela udělat, nikdo to po ní nechtěl, ale tímto svým činem dokázala, že má svůj lid opravdu ráda. Tehdy v rádiu BBC prohlásila, že každý musí v těchto těžkých časech nést svůj díl rizika, nicméně zároveň vyzvala Brity, ať věří ve šťastnou budoucnost, že nakonec všechno dobře dopadne. A měla pravdu.
Královna Alžběta II. je pro mě symbolem vznešenosti a důstojnosti a zároveň služebnosti. Ano, panovník by měl být především prvním služebníkem svého lidu, a ona jím byla. Jsem stoupencem monarchie, také proto, že bychom se ušetřili trapností zvaných prezidentská volba. V čele českých zemí bych si rád představil českého krále, někoho takového noblesního, jako byla britská panovnice Alžběta II.