Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

V článku padla zmínka o památníčcích se jmény padlých 1914-1918. Nicméně v obci Arnstadten v Rakousku je na náměstíčku obdobný památník. Na prvním místě ve výčtu obětí Velké války je jméno Ferdinand d Este a na druhém místě Sofie Chotek (Žofie Chotková).

Další poznámka: šlechtické rodiny (i když už bez práva používat "von") našly sílu vrátit se do polorozbořených zámků a měly dostatečné majetkové zázemí, aby nemovitosti opravily. V české krajině je mnoho dříve velkých statků, které byly stejným způsobem ukradeny, rodiny vystěhovány, ale po restitučním procesu neměly tak velké množství financí, aby tu zkázu napravily. Namísto opakování titulu Modrá krev by bylo zajímavé natočit seriál Zelená-selská krev. Nemám na mysli statečky s 10 ha, ty jsou většinou opravené a využívají se jako chalupy. Mám na mysli statky 150-250 ha, které jsou rozesety po české krajině, na jejich rekonstrukci výnos z polí nestačil a zůstávají bohužel zničené (Nové dvory u Poštovic na Slánsku)

MK

A myslíte, že nějakej českej póvl naše weltmany z médií zajímá? Co nemluví německy, nestojí za slovo.

Ono je to tím, že jste patrně nepochopil princip.

Ten slavný "zákon o zrušení šlechtických titulů" totiž zapovídá jejich používání výhradně v úředním styku, kdy se na přelomu let 1918/1919 všichni příslušníci šlechty stali běžnými občany a v úředních dokumentech už nadále museli používat výhradně svá občanská jména bez přívlastku, stejně tak i úřady je takto musely oficiálně oslovovat. Pozice hraběte, barona, vévody apod. je společenskou pozicí bez právního nároku a je čistě záležitostí ostatních, zda tak budou dotyčného oslovovat.

Ostatně, oslovení paní/pane/slečno (či dokonce s přívlastkem "vážená"/"vážený") je také pouze společenskou konvencí - a pokud je mi známo, úřady takové oslovení nepoužívají. Dokonce by tedy bylo možné nějakého slušně vychovaného úředníka plísnit, pokud by to napsal do adresy nebo záhlaví úředního dopisu. :-)

Ono to s tou modrou krví a šlechtickým původem je trochu vachlaté. Právě v 18. a 19. stopetí byl šlechtický titul udělován za zásluhy o rozvoj průmyslu či vědy významným vědcům a podnikatelům. Ale takový Palacký povýšení do šlechtického stavu odmítl.

Věděl proč....viz to co tady tvrdím. Být "šlechtic" není žádná zásluha, ani rozumu, ani umu. Je to vidět na psech - to je krásný příklad. Čím vice šlechtěný - tím více nemocný, degenerovaný. Obyčejný "voříšek" vydrží 10x víc a je odolný protože posbíral to nejlepší :)

Pořad Modrá krev je vlastně vzdělávací, o tom je se oslovují/titulují potomci šlechtických rodů mezi sebou, necháme na nich, při oficiálních vystupováních se státní správou, ho však používat nemají - podle toho zákona o odebrání titulů.

V podvědomí nás Čechů se neustále pere romantika pohádek a národního obrození s realitou pobělohorské šlechty, která vytváří dost matoucí "rodovou paměť". Každopádně je ale lépe posuzovat lidi podle toho, jací jsou a co udělali, než jaký přídomek nebo titul zdědili.

A mě to vůbec nevadí, on ten přídomek je jaksi součástí jejich jména. Šlechtické tituly jsou "zakázány" v úředním styku, v občanském životě je můžete používat, jak chcete. A nasazování na šlechtu - zkuste se zamyslet, co všechno bychom u nás bez těch šlechticů (a později i bez "prohnilých buržoustů") neměli - např. co různých státních institucí, školek, zdravotních středisek apod. srále ještě sídlí v objektech, které komouši těm výše uvedeným ukradli. Kromě toho, šlechtici a jejich potomci jsou (až na nějaké výjimky) v této zemi těmi nejlepšími možnými hospodáři, protože zásadou jejich podnikání je dlouhodobá kontinuita, nikoli rychlý okamžitý zisk nebo rámec volebního období.

Text Václava Štora míří na právní a historickou rovinu – kdo má či nemá „nárok“ na titul. To je ale ve skutečnosti vedlejší problém. Podstatnější je jiná otázka: jakou váhu tomu dnes kdo přikládá.

Lidé se mohou nazývat, jak chtějí. Pokud se někdo stylizuje jako „hrabě“ nebo „baron“, není to samo o sobě zásadní problém. V moderní společnosti, kde neexistuje právní ani institucionální rámec, který by těmto titulům dával reálný obsah, jde fakticky o formu sebeoznačení – podobnou jako různé profesní či společenské stylizace.

Problém vzniká až ve chvíli, kdy tomu okolí začne přisuzovat význam, který už neodpovídá realitě. Tedy když označení začne fungovat jako implicitní signál kvality, autority nebo „vyššího postavení“. Pak se z neškodné stylizace stává zkreslení.

Historicky je přitom původ aristokracie poměrně přímočarý. Nejde o žádnou abstraktní „urozenost“, ale o následek moci. Původní šlechta vznikala jako vrstva ozbrojených elit, které si své postavení vynutily – ať už jako válečníci, družiny panovníků nebo regionální mocenské skupiny. Pozdější titulární šlechta pak často jen odvozovala svůj status od těchto struktur, už bez přímé vazby na vojenskou sílu.

Jakmile tato moc zmizela – zejména po 19. a 20. století – zmizel i reálný obsah těchto titulů. Zůstala forma bez funkce. V takové situaci je nevyhnutelné, že se část aristokracie promění spíše v kulturní relikt: něco mezi tradicí, společenskou hrou a určitou formou symbolického kapitálu.

Proto je podle mého názoru přesnější posunout debatu jinam. Neřešit, zda někdo „smí“ používat titul, ale zda existuje důvod, proč by ho ostatní měli brát vážně.

Pokud neexistuje reálná funkce (politická, vojenská, institucionální), pak jakýkoli titul funguje jen jako znak bez obsahu. A hodnota takového znaku je plně závislá na tom, zda mu ji společnost sama dobrovolně přisoudí.

Nejde tedy o to, že by dnešní „hrabata“ byla problém. Problém by byl, kdybychom se začali tvářit, že jimi skutečně jsou v původním smyslu.

zdravím

především to chcá trochu osvěty, tak třebas jen naprostý idiot řekne že hrabě je titul, nikdy nikde v šírém světě neexistoval ani český král , a už vůbec ne Český král

poznámka: idiot ---ve smyslu ,,stojící vedle,,

A to mně šlechta nevadí.

Mě vadí, když celé Ostravsko je hustě promořeno sockami, které za státní (alias moje, protože 48% mých příjmů jsou odvody státu) peníze nedělají vůbec nic, nebo dokonce nepořádek a ještě jsou nasraní, že - za nic - dostávají málo.

Pokud někdo dostal v restituci zámek a teď se jej snaží opravit - klidně nu budu říkat "Vévodo" - Masarykovské proti-rakouské legislativě navzdory.

A mimochodem, pohledem z dnešní doby - zrušit šlechtu byla pěkná blbost - která jen usnadnila potopení se do komunisitického marasmu, ze kterého jsme se tak zcela nevynořili dodnes.

A jestli si myslíte, že nemám pravdu - jeďte se podívat do Chomutova na vily německých železárenských podniktatelů - a následný vývoj po odsunu všech Němců.

Šlechtu nikdo nezrušil, šlechta tu je i nadále.

To, že v roce 1918 museli přestat používat svoje tituly v úředním styku a že jim vládnoucí režimy v následných letech ukradly většinu majetku na československém území, ještě neznamená, že šlechta zanikla...

Malé věci řešte ruky mávnutím ...

Mě fascinovalo, jak byl lid český fascinován šlechtictvím Karla Schwarzenberka. Schwarzenberk občas promluvil lidově, což byl mnohdy eufemismus pro sprostě, a kdekdo byl z toho paf, "podívejte, kníže, a mluví jako my, obyčejný lid".