Další část televizního seriálu Modrá krev o historii českých šlechtických rodů opět oživila zájem o tuto problematiku. Pořad uvádí pan František Kinský, sám potomek šlechtického rodu, a to opravdu poutavým a poučeným způsobem. Na jeho způsobu moderování mně ale vadí jedna věc: současné potomky šlechtických rodu představuje jejich křestními jmény, na konci ale nezapomene dodat „hrabě z . . .“ Dává to dojem, že restituce majetku znamená i obnovení dalších privilegii pro potomky šlechtických rodů.

Je pravda, že zákon o zrušení šlechtických titulů byl schválen v Československu už v roce 1918, tedy před více než 100 lety, a s přestávkou platí dodnes. Podobný zákon platí i v Rakouské republice, a protože i tam se po století od zániku císařství objevují nostalgické tendence, vydaly rakouské soudy rozsudek, že šlechtické tituly uznané nebo udělené císařem Rakouska-Uherska mohou používat jen osoby narozené před rokem 1918. Je to docela logické, v tom roce skončila činnost i dvorská instituce, která zkoumala, zda určitý potomek, zejména vyšší šlechty, pochází z řádného, rovnorodého manželství. Šlo o to, že oba rodiče museli být šlechtici na stejné úrovni v aristokratické hierarchii. Existovaly i výjimky, kdy se příslušníci vyšší šlechty ženili s ženami nižšího původu – tzv. morganatické sňatky. Příkladem je manželství následníka trůnu Ferdinanda d´Este. který byl arciknížetem a jeho manželka Žofie Chotková byla pouhá hraběnka. Jaké to mělo důsledky je možné se dočíst v literatuře. Základní podmínkou pro schválení morganatického manželství bylo, že děti z takového manželství dědily jméno i postavení matky, a po svém otci ztrácely dědická práva a tedy i rodové jméno a titul.

Působí proto divně, když jsou potomci vysoké šlechty v roce 2026 představováni panem Kinským jako hrabě/baronesa apod., když už příslušníci české šlechty narození do října 1918 nežijí a jejich potomci nemohli většinou při výběru partnerek – matek svých dětí dodržovat princip rovnorodosti. Je pravda, že v dnešní době už v evropských královstvích striktní pravidla následnictví nedodržují a je běžné, že např. následník trůnu si vezme za manželku modelku, herečku apod. Nikdo ale nemůže předpokládat, že by to platilo i pro šlechtu v našich zemích, kdyby rakouské císařství nezaniklo. Jenže platí to velké kdyby.

Pro všechny, kdo s nostalgií a lítostí mluví o tom, jak by to bylo krásné mít stále své barony, princezny a hraběnky, bych doporučoval udělat si výlet po českém venkově. Snad v každé obci najdete památník padlým mužům v letech 1914-1918, jako připomínku tragických válečných událostí, za něž nesla podstatnou spoluodpovědnost habsburská monarchie. Ještě větší nenávist k monarchii a feudální společnosti v Rakousku-Uhersku projevili Rakušané. Kromě konfiskace majetku habsburské rodiny a zákazu používat šlechtické tituly, vypověděli císaře Karla do exilu a zakázali jemu i členům jeho rodiny vstup do Rakouské republiky, pokud se nevzdají nároků na rakouský trůn.

Při své dovolené na ostrově Madeira jsem navštívil i kostel v hlavním městě Funchal, kde po krátkém pobytu v exilu v roce 1922 zemřel a je pohřben excísař Karel. Je překvapující, že rakev s tělesnými pozůstatky excísaře není umístěna v podzemní kryptě, ale v přízemí kostela, v jednom bočním výklenku, odděleného od veřejného prostoru mříží. Na mříži jsou uvázány červeno-bílo-zelené stuhy, připomínající, že Karel I. habsburský byl korunován pouze uherským králem (nikoliv císařem rakouským nebo králem českým). Samotná rakev se spíše podobá masivní přepravní bedně, přepásané železnými obručemi, bez jakýchkoliv ozdob. Je v tom určitá symbolika: rakev zde je připravena k transportu do doby, než bude odvezena a uložena v chrámu sv. Štěpána ve Vídni, vedle rakve jeho manželky císařovny Zity, která zde již byla pohřbena v roce 1989.

Co se dá dělat, tužby příznivců restaurace Českého království se už asi nikdy nenaplní, měli by se smířit s tím, že posledním českým korunovaným králem byl císař Ferdinand V. ( korunován v roce 1836) - František Josef I. a Karel I. korunováni za českého krále nebyli. Doporučoval bych proto aby byli potomci šlechtických rodů při pokračování seriálu o bývalé české aristokracii oslovováni jejich jménem jen s přídomkem „potomek šlechtického rodu…….“. Myslím, že by to vůbec nepoškodilo jejich jméno a z hlediska historie bylo určitě správnější.