Je stáří vozového parku opravdu tak tristní?
V druhé polovině října vydal Svaz dovozců automobilů tiskovou zprávu o tom, že „Na českých silnicích přibývá aut, jejich stáří je však tristní a průměrný věk v Česku registrovaných osobních automobilů byl na konci třetího čtvrtletí letošního roku 16,41 roku.

Zpráva pokračovala sdělením, že díky tomu zaujímá Česká republika mezi evropskými zeměmi nelichotivé místo na samém chvostu s tím, že průměrný věk osobních vozů na evropském kontinentě je 12,3 roku. Pro srovnání stojí za uvedení, že průměrné stáří osobních vozů v USA je 14 let.

Také průměrný věk českého vozového parku v dalších kategoriích – lehké užitkové vozy 14,81 roku, autobusy 15,10 roku, nákladní automobily 18,64 roku a v kategoriích motocyklů a traktorů 34,52, resp. 32,99 roku – byl uveden jako alarmující.

Nelze popřít, že u nás jezdí stará vozidla, ale zdaleka ne v takovém podílu, jak vyplývá z údajů „eráru“. Je proto otázkou, zda není víc tristní reálný stav „digitalizace“ Centrálního registru vozidel (CRV), než skutečné stáří u nás provozovaných osobních vozidel.

Statistika v porovnání s realitou
V České republice je registrováno aktuálně na 6,7 milionu osobních automobilů, a k tomu 1,36 milionu motocyklů. To znamená, že jedno osobní auto připadá v ČR na 1,6 obyvatele a jeden motocykl na zhruba 8 obyvatel, včetně kojenců a přestárlých.

Složení českého parku osobních automobilů je takové, že zhruba polovinu tvoří vozy staré do 15 let, cca pětina připadá na kategorii od 15 do 19 let, další pětina od 20 do 30 let a zbytek, teoreticky něco přes půl milionu, jsou auta starší 30 let. To by mělo znamenat, že každé třinácté osobní auto na našich silnicích by mělo být zákonitě starší 30 let, tedy např. Škoda Favorit a podobné modely. Všimli jste si toho v provozu?

Reálné zrcadlo stavu a stáří vozového parku nám velmi pregnantně může poskytnout mix pohledů na parkoviště u nákupních středisek v menších městech, a u tamních továren, kde se starší ročníky ještě vyskytují, a na dálnice, kde naopak stará auta prakticky nepotkáváme. Praha není v tomto ohledu směrodatná. Tato zjištění jsou v ostrém protikladu s těžko uvěřitelnými a zkreslujícími statistickými údaji státu a jeho institucí.

Kde ta všechna vozidla jsou?
Ještě markantnější, než u osobních vozů je situace u motocyklů, kde je uváděno, že máme v ČR registrováno 1,35 milionu strojů, s průměrným stářím 34,52 roku. To by znamenalo, že v letní sezóně je na našich silnicích každé páté vozidlo motocykl. Věříte tomu? Viděl to snad někdo? Skutečnost je určitě jiná.

Proto se nabízí otázka, kde asi všechna ta stará auta a motorky jsou a kde jezdí, když jich mají být statisíce? Existuje jich vůbec tolik?

Průměrné stáří z pohledu ekologie a bezpečnosti
Většina autorů v souvislosti se stářím našeho vozového parku také hrdě zdůrazňuje, jak jsou vozidla starší už deseti let neekologická a nebezpečná. Ale ani to nějak úplně nesedí. Současná norma EU 6 a s ní i mnoho bezpečnostních požadavků totiž platí už od roku 2014, což znamená, že „šestku“ plní plná třetina českého vozového parku! Podobně musí všechny vozy staré 10 až 16 let, tedy do „českého průměrného věku“ plnit požadavky poměrně přísné normy EU 5. To znamená, že více než polovina všech registrovaných osobáků, tedy ta, která nejvíce jezdí, plní minimálně normu EU 5, která platí od roku 2008. Přitom mnohé modely plnily požadavky těchto norem s předstihem ještě o něco dříve.

Všechny osobní automobily do „českého“ průměrného věku, pokud jsou udržovány v požadovaném stavu, nebyly po haváriích neodborně opravované a prošly STK, jsou bezpečné a přiměřeně ekologické. V této souvislosti stojí za připomenutí, že airbagy, ABS a katalyzátory mají všechny osobní vozy povinně už od platnosti normy Euro 2, tedy od roku 1995 a u mnoha modelů byly tyto prvky standardně montovány už i o pár let dříve.

A co na to zákazníci – motoristé
Velké většině je stáří vozidel jedno. Na obnovu svých motorových vozidel reagují podle možností a nějaké průměrné stáří neřeší. Naprostá většina by pochopitelně ráda jezdila s co nejnovějšími modely, ale právě ona většina má své, především finanční limity, a tak poptávka ne vždy odpovídá nabídce výrobců. Také proto jezdí starší vozidla.

Někde se asi zaspalo
Odpověď na otázku, co je příčinou, že u nás máme statisticky tak starý vozový park, když stará vozidla vidíme spíše ojediněle, a určitě ne jako každé třinácté na silnicích, bude třeba hledat v oblasti, o které se zatím takřka vůbec nemluví. Příčina je bohužel ve státních institucích, které spravují a řídí zastaralý, zkostnatělý a spící systém registrací, bohatý na „neodregistrované“ vraky a mrtvé duše. Problém tedy zdaleka není, jak se někdy uvádí, jen v dovozech starých ojetin.

Podle několika odborných analýz je u nás už celkem asi jeden až jeden a půl milionu osobních automobilů, které, pokud vůbec fyzicky existují (a takových bude také mnoho), se už dlouho nepohnuly z míst, kde se nacházejí a není naděje, že by ještě někdy vůbec vyjely. Podobně prakticky neexistuje dobrých tři čtvrtě milionu motocyklů.

Proč jsou ještě vůbec v registracích, když se za ně neplatí pojištění z titulu povinného ručení, ani už dlouho neabsolvovala prohlídku v STK? Právě díky těm označil britský server Eco Experts Českou republiku jako nejjedovatější evropskou zemi, kdy jako hlavní důvod uvedl stáří aut a nedostatek elektromobilů. O toto prvenství se totiž postaraly hlavně údaje z „nedigitalizovaného“ CRV.

Řešení trvá dlouho a bude náročné
Skutečné průměrné stáří osobních vozů, pokud by registrace byly očištěny od svinčíku, u nás vychází na cca 12 let. To by dokonce znamenalo, že ČR má mladší vozidlový park než USA a průměr EU! Na tom se shodují autoři několika kvalifikovaných analýz.

K radikálnímu zlepšení dosud uváděných hodnot „stáří“ vozidel by tedy měla stačit už zmíněná inventura registrací a s ní související kroky. Ty by sice asi naštvaly některé majitele neopravitelných vraků a zhoršily český „stupeň motorizace“ z 1,6 na třeba dva obyvatele na jedno osobní auto, ale určitě by to bylo lepší, než se nechat označovat za chvost Evropy nebo nejjedovatější evropskou zemi.

Proces vyčistění registru by po spuštění trval, s ohledem na dvouletý cyklus prohlídek v STK, zhruba tři roky, ale zatím to vypadá, že se nikomu z odpovědných státních úředníků do toho nechce. Asi na to nejsou v přebujelém státní aparátu lidé a možná ani vůle. To, jak u nás vypadá „nedigitalizace“ registrací vozidel, by stálo za samostatný komentář.