MINULOST: Historie jako dobrodružství

„Řekové a Kartaginci byli před vznikem Říma dvěma nejsilnějšími etniky západního Středomoří. Stavěli města a otevírali obchodní cesty od Sicílie po severní Afriku a Herkulovy sloupy, vzájemně se ovlivňovali jako soupeři i partneři a v mnoha případech spolu válčili. Staletí trvající střet o nadvládu mezi západními Řeky a Kartaginci však moderní historici opomíjejí, přestože zahrnuje jedny z nejvýznamnějších a nejdramatičtějších válek velmocí, pokud jde o jejich historický význam a velikost sil, které se jich účastnily.“

To je úryvek z nové knihy s názvem Války mezi Řeky a Kartaginci, jejímž autorem je Sotirios F. Drokalos a která vyšla nedávno anglicky. Drokalos je Řek a je autorem řady publikací o historii a mezinárodní politice psaných v angličtině, italštině a řečtině. Více o něm a jeho díle naleznete na webu: www.drokalos.com.

Jak jste se začal akademicky zajímat o dějiny Řeků a Kartaginců v západním Středomoří?

O západní Řeky a Řeky žijící v oblastech mimo současný řecký stát jsem se velmi zajímal již od středoškolských let. Byl jsem ohromen velikostí původního řeckého světa a zklamán neznalostí a trapností, kterou vůči němu projevují moderní Řekové.

Syrakusy, Massalia, Kyréna a mnoho dalších řeckých měst na západě, stejně jako Miletus nebo Efes na východě, byly metropolemi starověkého Středomoří a nabízely zásadní přínos klasické řecké civilizaci. Zároveň je Kartágo vždy považováno za nepřítele Říma v době jeho vzestupu na výsluní. Kartágo však bylo velkou obchodní a námořní velmocí již několik století předtím, než se Řím stal významným městem.

Západní Středomoří osídlili jak Řekové, tak Féničané/Kartáginci. Jejich kultura a hospodářství byly mnohem vyspělejší než kultura a hospodářství předtím řídce osídlených oblastí.

Jedná se tedy o historii objevování, dobrodružství, obchodu, umění a válek, jejímiž hlavními hrdiny jsou dvě fascinující starověké kultury. Chtěl jsem tuto propletenou historii západních Řeků a Kartaginců představit mezinárodnímu publiku prostřednictvím vzájemných válek, které jsou vždy tím nejlepším výchozím bodem. To byl autentický a dlouhý střet mezi starověkými velmocemi, které měly zároveň mnoho společného a z velké části koexistovaly jako spolupracovníci ve stejné době.

Proč si myslíte, že by lidé měli vědět více o historii starověkých Řeků a Kartaginců?

Některé věci jsou užitečné, protože se týkají vaší bezprostřední reality, a jiné proto, že vás inspirují a nabízejí vám hlubší pochopení a smysl této reality. Dějiny starověkých Řeků a Kartaginců patří k těm druhým. Studium starověkých etnik a kultur, jako jsou Kartáginci a Řekové, má zásadní význam, protože představují svět, epochu lidské existence, z níž můžeme čerpat poznání a inspiraci.

Pokud vás vzrušují fantastické knihy, filmy a televizní seriály nebo literatura a film o společenských a osobních vztazích, mohu vás ujistit, že skutečná historie je vzrušující ještě více.

Starověké a středověké dějiny jsou nekonečným zlatým dolem fascinujících příběhů. Díky vzdálenosti a odlišnostem od naší doby se cítíte jako na cestě do jiných světů, majestátních a tajemných, ale skutečných, které můžete prozkoumat a pochopit. Když se z této cesty vrátíte, zjistíte, že díky ní můžete lépe, mnohem lépe uchopit a poznat svou realitu. Trval bych však na fantazijním a tajemném aspektu starověkých a středověkých světů, protože jsem přesvědčen, že mladí lidé pochopí význam historie, pokud nejprve pochopí její fascinaci.

Zásadní roli v tom může hrát i mytologie. Mnoho lidí se stává historiky starověku díky svému nadšení pro řeckou mytologii, která je velkolepá a plná postav bohů a hrdinů v nadživotní velikosti.

Jaké jsou podle vás jako historika nejzávažnější nedostatky ve výuce dějepisu v Evropě?

Dějepis je politicky nejcitlivější věda v tom smyslu, že historické reprezentace a interpretace mají de facto velký vliv na politiku a jsou často využívány jako politická propaganda. Někdy je tato propaganda nacionalistická, ale v dnešní Evropě je spíše levicová a liberální.

Kromě toho je však výuka dějepisu v každém případě nelehkým posláním, protože nejnapínavější a nejuspokojivější část studia a přemýšlení o dějinách vyžaduje předchozí podrobnou znalost mnoha událostí. Pokud tedy člověk nemá přirozené sklony a vášeň pro poznávání těchto událostí, nemusí nikdy pocítit skutečné kouzlo historie.

Jak by se měla výuka dějepisu zlepšit?

Řekl bych něco, co od historika může znít paradoxně: méně je více. Měli bychom klást důraz na to, abychom mladým lidem nabízeli přesné, obecné historické znalosti a vzrušující postřehy, a netlačit na detailní porozumění. Poté by ti, kteří si obor zamilují, měli na něj navázat ve specializovaných kurzech a nakonec na univerzitě. Na těchto vyšších úrovních by se měly standardy a přísnost naopak zvýšit více, než je tomu v současnosti.

Žijeme v úžasné době, kdy je vyhledávání informací díky internetu a umělé inteligenci mnohem snazší než kdykoli předtím. Smyslem základních vzdělávacích systémů by bylo naučit lidi racionálně a objektivně syntetizovat a zpracovávat informace a přimět je, aby milovali studium a učení tím, že jim poskytneme náhled, který na webu snadno nenajdou.

Nová rozsáhlá studie zveřejněná 23. dubna v časopise „Nature“ ukazuje, že Kartaginci po 6. století př. n. l. byli geneticky podobnější Řekům a dalším středomořským národům než Féničané. Jak to souvisí s vaším historickým výzkumem?

Tato publikace v časopise Nature mnohé ohromila, o čemž svědčí články věnované výsledkům této studie v The Economist, The New York Times a jinde. Pro mě to však takové překvapení nebylo. Ve své knize vysvětluji, že fénická kolonizace spočívala především v zakládání obchodních center, zatímco řecká kolonizace zahrnovala masivní migrace a zakládání velkých měst. Také kartaginská kultura byla zpočátku jen součástí té fénické, ale postupně se stala výrazně punskou. Později se hluboce helenizovala. Z toho všeho vyplývá, že původních fénických osadníků bylo málo a kartáginské obyvatelstvo pozdějších staletí se postupem času stalo rozmanitým, se silným řeckým vlivem. Celkově tato studie a další podobné studie DNA z posledních let dokazují, že řecký demografický vliv na Středomoří byl ještě větší, než se dosud předpokládalo.