Někteří lidé jsou fascinováni smrtí. Samozřejmě, že ne svou, ani nikoho z bližních, ale smrtí pro ně cizích lidí. Vždycky si říkám, co je to za úchyly a devianty, kteří kolem smrtelné automobilové havárie, nebo jiného neštěstí se smrtelnými následky často vytvoří takový dav čumilů, že překážejí policii a v některých případech dokonce i záchranářům v práci.

Poněkud mírnější formu této fascinace smrtí představují skalní fanoušci světově proslulých zpěváků, herců a dalších mediálně slavných jedinců, kteří své mrtvé idoly veřejně oplakávají a po celá desetiletí jezdí zalévat svými slzami i jejich hroby.

Nyní se ukázalo, že smrt může být i mocným marketingovým faktorem. Autorku knih patřících do kategorie „Červená knihovna“ Simonu Monyovou někdo zavraždil. Prý snad její manžel. Nechtěl jsem to vědět, ale naše bulvární veřejnoprávní televize mne bohužel neušetřila a o této skutečnosti mne velmi detailně poinformovala.

V úterý, jsem v automobilu poslouchal rovněž veřejnoprávní Radižurnál. A hle, mrtvá Monyová na mne zase vyskočila. Relace tentokráte informovala širokou veřejnost o tom, že české ženy (tuto literaturu snad žádný normální mužský číst ani nemůže) vzaly hromadně útokem knihkupectví a vykoupily všechny její knížky. Autorka rozhlasového příspěvku ještě posluchače upozornila, že do vypořádání dědictví nebudou moci nakladatelé vydávat dotisky.

To je tedy ale rána. Zejména pro ty, kteří se teprve po její vraždě dozvěděli o tom, že existuje. Ale kdo by si nechtěl něco přečíst od čerstvě zavražděné ženy. No jenom opravdový blbec a já.