MIMOCHODEM: Svým Velkým bratrem
Díky zveřejněným odposlechům podezřelých činovníků kolem soudce Berky mohla letos televizní veřejnost nakouknout do hemžení pod kameny i v zimních měsících. Viděla úctyhodnou fasádu Národního bezpečnostního úřadu, pozorovala majestátní postavy jeho šéfů v drahých oblecích, ale zároveň naslouchala jejich neuvěřitelným rozhovorům po telefonu, když si mysleli, že je nikdo neslyší. Hlasy mužů, kteří oficiálně ztělesňovali tu nejvyšší důvěryhodnost státu, zněly opravdu jako z říše štírů a pijavic. Tak cynické hlášky by působily nepravděpodobně snad i v parodii na americkou gangsterku. Naskakovala z nich husí kůže.
Občas se nyní přistihnu, že se při telefonování sám odposlouchávám. Neztělesňuji sice nic moc důvěryhodného, ale stejně bych byl zhnusen, kdyby mi mé vlastní odposlechy pustili v televizi. Ta spiklenecká žoviálnost! Ty nedůstojné důvěrnosti! Doba vyžaduje, aby si člověk hlídal, co vypouští z úst.
"Nazdárek, bratříčku!" oslovil mne tuhle v telefonu kamarád, s nímž si takto šprýmovně říkáme přes třicet let.
"Ahoj, Ivane," opáčil jsem suše. A přitom by se patřilo, abych jej přinejmenším nazval starou vojnou nebo ještěrem.
(psáno pro Respekt)
