dajanaj 3.7.2006 20:31

Povídání jen tak.

Jo, proč jste si je neschoval,jako památku na tak opěvovaného dědečka. Já mám doma věci, které sice nejsou třeba zrovna k užitku, ale jsou to připomínky mého šťastného dětství,které jsem prožívala právě u babiček a svět let 50. šel kolem mě: Dodnes jsem rodině za to vděčná,že mě nechali žít můj dětský život,i přesto,že dědeček jako prvorepublikový policejní inspektor,byl odejit, i přes to,že druhá babička musela ukončit živnost,že můj otec byl jako věřící ve funkci ekonomického náměstka a jeho pan ředitel,dosazený komunista to nemohl strávit a dělal všechno proto,aby se ho zbavil. I státní bezpečnost si pamatuji,jak zvonívali u našich dveří. Jediné co mě postihlo,bylo to,že jsem se nedostala na VŠ i přes to,že jsem přijímací zkoušky udělala.Přišla mi obálka s obligátním-pro velký počet uchazečů,jste nebyla zařazena  bla,bla........Nakonec jsem se díky tomu dostala k práci, kterou jsem měla velmi ráda. Takže věci po předcích uchovávám s láskou a pokaždé,když je vidím,nebo beru do ruky(věci i používám) si na ně vzpomenu a myslím si,že je to pouto sounáležitosti s nimi. Většině lidí,už toto moc neříká,žijí život jiný,kde není místo pro "sentiment".  A to mě velmi mrzí. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek