Letošní babí léto má být podle meteorologů nadprůměrně teplé a slunečné. Už dlouho mne žádná zpráva tolik nepotěšila. Za normálních poměrů by ani tahle nepůsobila nijak výjimečně - někdy je prostě hezky, jindy ošklivo, na světě to tak chodí po tisíciletí a vychází to zhruba půl na půl. Jenže valná většina zpráv, zejména co se politiky týče, vyznívá v poslední době natolik odpudivě, že se vyhlídka na trochu slušné počasí zdá přímo úžasná. Vždyť by mohlo být mnohem hůř. Představme si jen, že by měl Paroubek pod palcem i klima.

Čas přírodního dění naštěstí podléhá jiným pořádkům než čas společenských událostí. Lidstvo žije na mediální dálnici, kde novinka stíhá novinku po zdánlivě přímé dráze kamsi za obzor. Motorem je vize pokroku, jako brzda občas zafunguje obava z bouračky, cesta však vede stále kupředu. Ale už v příkopech u krajnic začíná jiný svět. Život se tam probouzí s jarem, uvadá s podzimem, ale ani v mrazech úplně nezanikne. Probíhá ve věčných kruzích. Co letos vykvetlo, to se dá s velkou pravděpodobností očekávat i napřesrok. Vegetace v příkopech rychle pohltí i mrtvolky ptáků, rozdrcených čelními skly ženoucích se vozů, a kdyby provoz na pár desítek let ustal, prorostla by i vozovkou. Napřímený čas nevydrží tolik, co ten cyklický.

Když už bojujeme za práva zvířat, nebylo by na škodu zauvažovat rovněž o právech počasí. Antropocentrická civilizace si je navykla znásilňovat. Malíři, dramatici i filmaři vnucují veřejnosti představu, že tragické děje provází všemožný nečas, zatímco k idylkám musí otrocky přispěchat sluníčko. Pohádkově pěkný máj v roce 1945 - jako protiklad šeredné plískanice 15. března 1939 - dokonce vstoupil do českých učebnic. Jenže stejné májové slunce v těch dnech svítilo i na mučení, vraždění a vyhánění významné části zdejšího obyvatelstva. Převážně slunečno bylo ostatně i v červnu 1942, kdy naopak Němci po atentátu na Heydricha pozabíjeli stovky českých vlastenců. Ani 21. srpna 1968 se žádní čerti neženili - v noci tu nehřměla bouře, ale letadla s těžkou bojovou technikou.

Cyklický čas většinou přináší příjemnější plody než čas historický. Odedávna k nim patří víno. O jeho úrodě i kvalitě se ve starých kronikách psalo dřív než o meteorologii. Dnes si z takových zpráv můžeme učinit představu o průběhu počasí v jednotlivých letech dávno uplynulých ér. Takto lze například zjistit, že za Karla IV., otce vlasti i vinařství, povětrnost sklizním moc nepřála. Dobré víno se tu urodilo roku 1333, když přišel do Čech, pak dvakrát před polovinou století a teprve po roce 1370 následovalo výtečné sedmileté období. Zemřel rok po jeho konci. Dějiny pak směřovaly k úpadku, přírodními cykly to však nehnulo.

Pokud se meteorologové nespletli, měl by letošní ročník vína dozrát k výtečnosti. Ohrozit by jej mohl leda historický vývoj. Když tady naposledy vládli komunisté, nařídili míchat cenné víno z dobrých let s bezcennými patoky let špatných, aby se do krámů dostal průměr, který by nikdo nikomu nezáviděl.

(psáno pro Respekt)