Samozřejmě, všechno záleží na správném načasování. Protože i supermarket, obvykle zařízení pro mě tak nehostinné, se může stát místem inspirujícím a nabízejícím mikro příběhy, jak je mám rád. Takové, co příběh jen nakousnou, a zbytek si dotvoříte podle vlastního gusta. Zkuste navštívit supermarket tak deset až patnáct minut před zavírací dobou!

Například statný muž, stále ještě oblečený v pracovním, podle kterého by se dalo soudit, že je nejspíš tesařem na stavbě. Šine si to k pokladně s maličkým nákupem; pár housek, štanglička salámu, malý salát a velká láhev Coca-Coly. Má skvělou náladu. Pracovali dneska dlouho, ale práce se jim dobře dařila a pak si s kamarády dali pár piv a trochu pokecali. Byl to příjemný večer. A i když to bylo sotva o vlásek, přece si ještě stihl nakoupit na zítřejší svačinu.

Žena mu ji už dávno přestala připravovat. I když chodila do práce jen občas, přestala mu i prát; že prý není žádná služka. Přestala se s ním i milovat, a i na to měla dobré vysvětlení – když není nikdy doma a po práci nespěchá za ní ale za kamarády do hospody… On si obvykle myslel „a co bych doma dělal, moc srandy tu není“, ale nahlas to raději neříkal. Místo toho si našel spíš lacinější kurvičku, která mu jednou týdně udělala téměř vše, o co žádal, a jinak po něm nic nechtěla. Bylo to levnější než rozvod a celkem mu nic nechybělo. Snad jen že občas si tu svačinu už nestihl koupit.

Dobře upravená žena „v nejlepších letech“ stihla na poslední chvíli také jen malý nákup, ale zato samé dobroty, vhodné k vínu a vůbec na společenský dýchánek. Sýrové tyčinky, slané preclíčky, „party mix“, a také něco sladkostí. Že by ji tak honila mlsná? Nebo že by jí, nečekaně a na poslední chvíli, zavolal přítel, že přece jenom přijde? Kdyby nakupovala pro sebe, asi by věděla, co si koupit. Tady se očividně snažila předvídat. Ale z té ženy ta vášeň očekávání, ta mlsnost přímo sálala, až to najednou bylo nevhodné a trochu zahanbující ji dál pozorovat, natož ten příběh rozvíjet dál. Jednoduchý a pěkný příběh – nejspíš se bude mlsat, a dost.

Žena v hidžábu a pytlovitých šatech až po kotníky byla asi jediná, která měla plný vozík nákupu. Snad to dřív nestihla, protože byla na demonstraci na oslavu a podporu svých souvěrců, úspěšně vraždících židy v Izraeli. Potěšilo ji, že na demonstraci viděla spoustu studentů i s jejich profesory, kteří zjevně nebyli její víry. Některá děvčata sice byla nevhodně oblečená, někteří byli otevřeně homosexuální a někteří byli dokonce židi, ale teď byli užiteční. „Však na vás taky jednou dojde,“ myslela si.

Teď, deset minut před zavírací dobou, měla u pokladny potíže. „Znám svoje práva!“ hašteřivě opakovala lámanou angličtinou. Protože supermarket slíbil, že prokazatelně nižší ceny konkurentů přebije nebo aspoň vyrovná. Ovšem to se nevztahovalo na slevy, které konkurenti nabízeli třeba před týdnem, nebo na výrobky stejného druhu ale jiné značky. A to zákaznice v hidžábu odmítala uznat a hlasitě se domáhala, ublížená, svých práv. Unavená pokladní už pochopila, že dnes se domů včas nedostane.

Starší muž, který zcela zřejmě nepatřil mezi horních deset tisíc, brouzdal mezi regály a jako by na něco čekal. A viditelně ožil, když se u chladících pultů s masem a u ovoce a zeleniny objevili značkovači, kteří přelepovali staré ceny nálepkami se slevou. Obvykle masu měla za den nebo dva projít záruční lhůta a zelenina už byla trochu povadlá. Jindy to byly běžné slevy na zboží, kterého bylo moc nebo příliš nešlo na odbyt. V každém případě supermarketu nejspíš lépe vyhovovalo označit už v předvečer slevy, určené na zítřek, a nebylo pochyb, že to vyhovovalo i podnikavému, leč nebohatému, starci. Byl první u lízu, měl nejlepší výběr, byl král! Vítězoslavně si nesl k pokladně trochu tučnější kus vepřového, který i obvykle patřil k nejlevnějším, a teď byl ještě na třicetiprocentní slevě! A nekup to, když ještě zvítězil nad časem a protáhl záruční dobu o téměř dvanáct hodin! Kdoví, jak k tomu došel, ale radost mu to nekalilo.

Studentka zřejmě také neměla na růžích ustláno. Kromě dvou rajčat a dvou jablek byl její nákup žlutý. To byla barva značky „Bezeznačky“, která obvykle prodávala své zboží trochu laciněji než proslulé a uznávané světové firmy. Studentská půjčka se tenčila, rodičovská podpora také nebyla závratná, a majitel restaurace, kde po škole pracovala, nejen že moc neplatil, ale také někdy platil zpožděně. Ten rozdíl v ceně jí asi stál za to. Možná i umožnil, aby se na konci nákupu zaskvěla i čokoláda ve skromném žlutém balení značky „Bezeznačky“. Svým způsobem byla ta druhořadá čokoláda dojemná. Holka, smlsni si!

Ale kdo nebo co mohlo přimět dospělého muže, aby v deset večer spěchal do supermarketu koupit dva balíčky plastikových pytlíků do mrazáku, různých velikostí?! Navařil si snad jídlo na mnoho obědů dopředu, nechal vychladnout, a když to chtěl zmrazit, zjistil, že mu došly pytlíky? Nebo to byla jeho žena, a jeho jen poslala pytlíky koupit, když už navařila? Nebo nějaká jiná varianta toho příběhu? Protože muž, spěchající k pokladně téměř prázdného supermarketu v deset večer s dvěma balíčky pytlíků do mrazáku vypadá absurdně. Nějaký srozumitelný příběh si to vyžaduje, aby člověk mohl klidně spát.

Mimochodem možná, že to bylo všechno jinak. A možná, že to bude všechno jinak zítra. Že se vám vybaví lepší příběhy. Ale kdo by to kdy do takového supermarketu řekl, že to dokáže být docela zajímavé a inspirující místo? Zejména tak patnáct až deset minut před zavírací dobou; ono skučně záleží na správném načasování.