Sociálně psychologické vysvětlení sebevražedného chování civilizace

Nejdřív to vypadalo jako fáma nebo izolovaný příběh. Ale pak těch příběhů začalo přibývat - a je to pokaždé v zásadě stejné. Naivní vítačka uprchlíků se dostane do kontaktu s islámskými imigranty. Stane se terčem násilí, případně včetně brutálního skupinového znásilnění. To ji ale nevede k tomu, aby přehodnotila svůj náhled na současnou vlnu imigrace a zavádění islámských zvyků. Spíš to působí dojmem, že byla utvrzena v naivním proimigračním pohledu. Soucítí s útočníkem více než sama se sebou a snaží se záležitost zamaskovat. A její kamarádky ji v tom podporují. Samozřejmě, takových případů nejsou miliony. Přesto už můžeme mluvit o tom, že se vyskytují systematicky. Takže se nabízí otázka – jak jim rozumět a co z toho vyplývá.

Populární a rozšířený výklad hovoří o tom, že sexuálně neuspokojené masochistické dívky si tak plní skryté touhy. Nechci tvrdit, že to v jednotlivých případech nemůže hrát roli, nicméně jako vysvětlení sebevražedného civilizačního fenoménu to není dostatečné. Zvláště s ohledem na to, že nová generace nemá nejmenší problém přiznat si, jaký druh sexuálních aktivit potřebuje, a obstarat si to nějakým celkem bezpečným způsobem. Další výklad může připomínat tzv. stockholmský syndrom, tedy situaci, kdy dojde k psychickému sblížení únosce a oběti. Jenže v případech, o kterých mluvíme, neprobíhal dlouhodobý kontakt potřebný pro vytvoření citové vazby. Navíc z hlediska islámského kolonisty je znásilněná dívka stvoření na úrovni dobytka, stockholmský syndrom tedy v úvahu nepřichází.

Proč političtí vězni milovali Stalina

Pro lepší pochopení zmíněného fenoménu se zkusme vrátit do Sovětského svazu roku 1956, kdy Chruščev odhalil Stalina jako zločince. Většině lidí to bylo jedno, protože komunisté byli dál pevně u moci. Jiní se radovali, protože správně odhadli, že dojde k určitému zmírnění brutality režimu. Ale tisíce jiných upadaly do depresí, v mnoha případech docházelo na sebevraždy. Raději smrt než život s vědomím, že tatíček Stalin byl celou dobu zločinec.

Tuto bolest neprožívali jen vysocí funkcionáři bolševického režimu, ale ve stejné míře i oběti, včetně vězňů v sibiřských koncentračních táborech. I mnoho z nich bylo pevně přesvědčeno, že Stalin je hodný člověk a tvrdý boj proti buržoazii potřebný a oprávněný. Pouze v jejich konkrétním případě mělo dojít k omylu.

Jedna skutečnost, mnoho světů

Jedna z tradic sociální psychologie, která vede až k G.H. Meadovi, hovoří o sociální konstrukci světa. Připomíná, že ke všem lidem se dostávají stejná fakta. Ale příslušníci různých skupin těm faktům dávají různý smysl a staví z nich vlastní obrazy světa. Náš mozek prostě vezme suchá neutrální fakta a vystaví z nich příběh, který dává smysl. Takové příběhy nám usnadňují život a orientaci ve světě, bez nich fakticky nejsme schopni žít. Jakmile je příběh vystavěn, každá další skutečnost je vysvětlena tak, aby do příslušné verze světa zapadala – aby potvrzovala, že jsme všechno dosud viděli správně. Pokud se nově zjištěná skutečnost do příběhu nehodí, náš mozek ji jednoduše vygumuje.

Stalinistický obraz světa říkal zhruba toto:

- Josef Visarionovič Stalin je hodný a bezúhonný člověk, který vede lidstvo k lepším zítřkům.
- Proti Stalinovi může bojovat jen lidská zrůda. Takové zrůdy jsou produktem bezuzdné honby za ziskem (buržousti a kulaci).
- Občas se stane, že někdo ze Stalinových spolupracovníků selže, udělá chybu nebo se nechá zkorumpovat. Stalin usiluje o neustálou očistu, ale nemůže stíhat všechno. Proto se i stalinistický režim občas dopouští nesprávných věcí.
- Veškeré negativní informace o Stalinovi jsou dílem zmíněných lidských zrůd.
Je to obraz jednoduchý, ucelený, dává dokonalý smysl. Je vlastně radost v takové „verzi světa“ žít.

Uprchlíci nutně musí být hodní

V roce 2016 se setkáváme s verzí světa, která říká přibližně následující.

- Do Evropy přicházejí ubozí lidé, nucení utíkat z kdysi kvetoucích zemí. Odpovědnost za jejich bídný osud nesou převážně Evropané a Američané.
- Nově příchozí jsou milí, ušlechtilí a mírumilovní, přinášejí úctyhodné náboženství míru a jsou schopni učinit naše mizerné životy mnohem lepšími.
- Tomu ale brání nevzdělaní a hloupí příslušníci evropských národů, ztracení ve své tuposti a ve svých předsudcích. Problém ale zhoršují „extrémisté“ a „populisté“, což je skupina zlých a sobeckých lidí, kteří se snaží vydělat na ubližování uprchlíkům. (extrémisté a populisté hrají v systému stejnou roli, jakou měli ve stalinistickém systému kulaci a buržousti).
- Pokud se uprchlíci projevují násilně, je to důsledek traumat, kterými prošli. Časem to vymizí.
- Veškeré negativní informace o islámu a muslimech musí být z principu nepravdivé (tzv. hoaxy).

Jak vidíte, je to obraz stejně jednoduchý, jakým byl ten stalinistický. Podstatné je, že do něj dokážete snadno zařadit jakoukoliv novou informaci. I kdyby přicházela každou hodinu další informace o atentátu nebo řezání hlavy, nepřinutí vás to změnit názor.

Zmínili jsme již některé výhody takových jednoduchých obrazů světa. Teď ale musíme zmínit jednu obrovskou nevýhodu. Pokud se verze světa rozpadne, působí to tak obrovské psychické utrpení, že mnoho lidí volí raději sebevraždu než život v rozbitém světě, kde jednotlivé fakty přestaly dávat celkový smysl. Proto je člověk ochoten udělat úplně všechno pro to, aby si obraz udržel. Úplně všechno.

Raději smrt než ztráta iluze

K tomu patří i to, že člověk raději omluví vlastní znásilnění, mučení či vraždu blízkého člověka, než by připustil, že se celou dobu mýlil. Ostatně stalinisté držení v Gulagu viděli zblízka tu nejděsivější brutalitu, věděli o své nevině, a přesto Stalina milovali. A nemůžeme se ani divit naprosto hysterické a často násilné reakci na každé zpochybnění dosavadního vidění světa

Jak jde tento výklad dohromady s výkladem, podle nějž jde vítačům především o peníze ze státních grantů? Velmi jednoduše. Každá skupina si naprosto přirozeně vybírá takové chápání světa, které zároveň ospravedlňuje finanční a mocenské požadavky této skupiny.

Z předešlého je snad vidět, jak obrovské škody může způsobit multikulturní propaganda ve školách a sdělovacích prostředcích. Většinou je natolik stupidní, že ji jen málokdo bere vážně, ale občas se podaří dosáhnout toho, že si nějaká skupina osvojí skutečně nebezpečnou verzi světa a navzájem se v ní povzbuzují. To může vést až k tomu, že Německo nebo jiná země spáchá kolektivní sebevraždu, jak o tom píše Theo Sarazzin. Dojdeme tak až k národu, kde většina lidí preferuje smrt vlastní a smrt svých dětí před tím, že by si přiznali, že se nechali napálit.

O české vládě tak můžeme hovořit jako o nejhorší vládě od roku 1945. Většina vlád lidem vnucovala nějakou propagandu, ale až Sobotkova a Babišova vláda přišla s takovou verzí světa, která po obyvatelích České republiky chce, aby podporovali vlastní vyhlazení. Samozřejmě, žádná propaganda nebude fungovat věčně. Jednou se i multikulturní verze světa rozbije stejně, jako se v roce 1956 rozbila ta stalinistická. Jenže mezitím už může být pozdě. Přinejmenším pro některé vítačky.