Pan L. David v jednom svém příspěvku na Neviditelném psovi vyslovil zajímavou myšlenku, že Alláh, božstvo všech islamistů, ovládá jejich mozky a může přepnout jejich nastavení z módu mír do módu válka. Korektně se tomuto přepnutí v mozku říká radikalizace. Vypadá to, že v nedávné minulosti tento proces již začal a v současnosti spirálovitě narůstá, zejména v EU a USA. Ani božstvo ale nemůže udělat něco z ničeho, takže ta potenciální válka tam v těch muslimských mozcích už nyní musí být. Odkud se ale vzala?
Podle mého názoru prvotní příčina je v „emigraci za lepším“. Ta je pak většinou způsobena faktem, že někde je to hodně špatné, anebo naopak někde je to hodně dobré. Tím „lepším“ se myslí buď klidnější životní prostředí, nebo snadnější způsob získání peněz, nebo obojí.
Co se ale stane, když emigrant přijde do nového prostředí? Pomiňme nyní, že to má na začátku těžké, s tím on jistě počítal. Ale pak se usadí a zabydlí a začne vnímat svoje okolí, ty domácí lidi, mezi kterými nyní žije. A čím je odlišnější, tím podivněji mezi domácími působí a oni mu to dávají slušně či méně slušně znát. Pokud je navíc z neschopnosti či záměrně nepřizpůsobivý, o to víc je domácím protivný. A v takovém prostředí on dlouhodobě žije. Není divu, že vytváří komunity, kde se cítí líp, skoro jako doma, zde se nemusí přetvařovat ani nijak snažit. Když ale komunitu opustí, zase se musí jaksi snažit a přetvařovat, dodržovat jakési pro něho těžko pochopitelné zákony a když to pyšně neudělá, většinou je nějak ztrestán. Toto dlouhodobé skryté či zjevné ponižování způsobí v jeho mozku postupný nárůst nenávisti k „nové“ vlasti a jejím obyvatelům. Ten neustálý pocit, že sice utekl z bláta, ale spadl do louže, ve většině případů vede k poznání, že ta emigrace zase taková výhra nebyla, jak se zpočátku domníval. Samozřejmě nehledá chybu v sobě, ale skoro vždycky v těch druhých, tedy v těch domácích. Staré zlo, kvůli kterému šel za lepším, je zapomenuto a překryto současným zlem souvisejícím s jeho odlišností - zejména jazykovou, inteligenční, dovednostní, vědomostní aj. I hlupák pochopí němou otázku zračící se očích domácích: „Co tu, proboha, tenhleten dělá?“ A z hlupáka se stává nenávistný hlupák toužící se pomstít těm domácím, kteří si myslí, že by jim měl být ještě vděčný. Pak už stačí poslední kapka, jemný impuls v mozku a z migranta je v lepším případě duševně nemocný mnohonásobný vrah, v horším případě terorista či sebevražedný atentátník, skoro vždycky ale křičící „Allahu akbar“.
Já s panem Davidem souhlasím, že ten přepínací impuls do módu válka v jejich mozcích ten jejich Allah způsobil, jiní mohou tvrdit, že se prostě zradikalizovali, ale Allaha, se kterým oni v duchu rozmlouvají, v jejich mozcích těžko mohou popřít.
A čím více vrahů a teroristů, tím větší nechuť domácích a tím více přepnutí v mozcích islámských emigrantů. Vzletné bláboly placených pracovníků neziskovek vyzývavých názvů typu Evropské hodnoty či Proti nenávisti pak zní obzvlášť pokrytecky, takže nechuť domácího obyvatelstva proti migrantům ještě prohlubují a působí nejen směšně, ale i kontraproduktivně. A toto je současný stav unijní společnosti.
Je jisté, že příčin zrodu potenciální války v mozcích islamistů je více, toto je jen jeden z nich, který se týká spíše migrantských starousedlíků, kteří místo, aby nám byli vděční, překvapivě vraždí.
Já sám jsem nikdy o emigraci neuvažoval, přestože v minulém režimu zde dost důvodů bylo, ale vždycky jsem si uvědomoval, že absolutně si sice emigrant rychle pomůže, ale dlouhodobě a relativně (ve srovnání s okolím) se stane takřka nulou, smutnou nulou. Já nejsem příznivec emigrace.