Putin útočí na Ukrajinu, Ukrajinci se vytrvale brání, mnoho civilistů prchá z oblastí bojů a celý svět nebývale rychle zavádí drakonické politické a ekonomické sankce proti Ruské federaci. V této pohnuté a dynamické době se však objevují také velmi zavádějící interpretace současného dění. Všimněme si několika z nich.

1. Češi prý změnili postoj k migraci/uprchlíkům

Všichni jsou totiž ochotní přijímat a dokonce ve svých domech ubytovávat ukrajinské běžence. Nikdo z nás samozřejmě nevidí do hlavy všem spoluobčanům, ale domnívám se, že Češi svůj postoj příliš nezměnili, pouze potvrdili svými skutky to, co už několik let říkají slovy.

Za prvé: Nyní jde o jasný případ válečných uprchlíků, což v minulých letech nebylo zdaleka jisté. Prověřuje se identita lidí, což se dříve také nedělo (vzpomeňme na to, jak se všichni příchozí mladí muži najednou „proměnili“ v neplnoleté Syřany). Mnoho z nás upozorňovalo, že mezi migranty a uprchlíky je rozdíl. Uprchlíkům pomáháme, migranty si vybíráme, ale nemáme k nim žádný morální závazek. Častá námitka podporovatelů migrace zněla, že nejde o odmítání nelegální migrace, ale o odmítání milosrdenství lidem v nouzi. Jednání našich občanů dnes tuto námitku vyvrací.

Za druhé: Podle zdravého rozumu i mezinárodních smluv mají být uprchlíci přijímání v první bezpečné zemi. To se nyní děje, neboť hlavní proudy běženců směřují do Polska a dalších okolních zemí. My jsme skoro sousedé, máme s částí Ukrajiny společnou minulost, takže přes Polsko a Slovensko směřují běženci i k nám. A jsou vítáni. A na rozdíl od migrantů z Blízkého východu Ukrajinci nechtějí do Německa.

Za třetí: Ukrajinci jsou lidé naší kultuře a jazyku docela blízcí. Je proto logické, že jich může naše země přijmout velmi mnoho. Dosud nikdo ze zemí, do kterých ukrajinští běženci přicházejí, nevolá po redistribuci uprchlíků například do Španělska či Řecka.

Proto jsem přesvědčen, že kdyby se opakoval rok 2016, Češi by se chovali stejně jako tehdy. Obě situace jsou totiž diametrálně odlišné. Po merkelovsku dnes můžeme říci, že to zvládneme. Nebojíme se, protože Ukrajinců je už dnes u nás mnoho a netvoří žádná ghetta na předměstích, ale tvrdě pracují a jsou zcela integrovaní do naší společnosti.

2. Nyní se prý potvrdilo, že Green New Deal nutně potřebujeme

Opět omyl. Potřebujeme skutečně nahradit plyn a ropu z Ruska něčím jiným. Hlavní v tuto chvíli není dekarbonizace, ale zajištění energetické bezpečnosti a nezávislosti na diktátorských režimech. V mnohém se dosavadní plány GND s dnešními potřebami shodují. Jde však o různé politické koncepty. GND spoléhal na ruský plyn jako přechodový zdroj. To už není možné.

GND také do značné míry sázela na solární energii a baterie. Tato cesta ale bohužel vede k závislosti na Číně, která kontroluje drtivou většinu světových zdrojů prvků, které jsou pro tento segment energetiky klíčové (u prvků vzácných zemin jde o 95 %). Vyměnit s obrovskými náklady naši závislost na ruském plynu za závislost na čínských prvcích vzácných zemin by bylo mírně řečeno neprozíravé. Proto je potřeba GND revidovat a upravit. Dosavadní plány jsou neudržitelné.

3. Takzvané křesťanské hodnoty jsou prý nyní diskreditovány

Opět omyl. Pravda je, že někteří lidé (sám několik takových znám, jakkoli jich podle mého soudu není mnoho) proklínali prohnilý západ a EU kvůli nedávným aktivistickým novotám v oblasti genderu, globálního oteplování, post-koloniálního sebemrskačství, novým rasovým tlakům apod. A jako zachránce či vzor pro udržení tradičních neboli křesťanských hodnot vyzdvihovali Vladimira Putina a jeho Rusko. V kritice některých společenských revolučních konceptů měli samozřejmě do značné míry pravdu. Podcenili ale skutečnost, že západ dokáže korigovat i své výstřelky do rozumných mezí. Hlavní omyl ale představovalo jejich upínání se na Putinovo Rusko. To bylo samozřejmě bláhové a nesmyslné.

Dnes snad většina těchto našich zmatených bližních prohlédla a oni pochopili, že se v Rusku zklamali. Rozhodně se jejich názory zdiskreditovaly. To ale v žádném případě neznamená, že je zdiskreditován samotný pojem křesťanských hodnot. Ty existují, jakkoli je zmínění pošetilci vyhlíželi z ruského východu neoprávněně. Když se dnes někteří křesťané těmto křesťanským hodnotám kvůli oné diskreditaci Putinových nohsledů vysmívají, je to stále pošetilost, jakkoli s jiným předznamenáním.

Dnešní situace je tragická, ale každé zlo může být podnětem k probuzení nějakého dobra. Slovy sv. Pavla: Kde se rozmohl hřích, tam se v míře ještě větší ukázalo dobro. Mnoho lidí prohlédlo, korigujeme naše hodnotové žebříčky a soustředíme se na to, co je opravdu důležité. Boj s hloupostí je však věčný. Musíme tedy zachovat zdravý rozum a nepodléhat demagogickým soudům.

A na konec to nejdůležitější: Sláva Ukrajině!