Poté, co byla zveřejněna rok stará nahrávka z debaty oprávněně si stěžujících obyvatel osady Bedřiška v Ostravě na své romské sousedy – víme, kdo to „zařídil“ a proč – roztrhl se na radnici v Mariánských Horách a Hulvákách pytel s telefonáty, e-maily, SMS a návštěvami, které popisují zlodějny a loupeže jednoho etnika. Jen namátkou: starostka Janáčková honí v noci romské výrostky, kteří ukradli sousedovi okapy, dohněda opálená trojice podrazí berle nemocné paní z ulice Nivnické a ukradne jí z baťůžku peníze a doklady, v pravé poledne vytrhávají romské děti plechové parapety v přízemí domů, dokonce i vlastní školy.... Vypadá to tak, že zlodějům a lupičům narostl hřebínek, když se dozvěděli, jak media a všelijaké iniciativy se dovedou vyřádit na autorech nešťastně formulovaných vět poukazujících na bezvýchodnost spolužití dvou etnik. Výsledkem je - kdo řekne cokoliv proti Romům – hanobí rasu.

A přitom lidé od státu očekávají, že nebudou olupováni za bílého dne a nechtějí slyšet průjmy vznešených a nic neřešících proklamací. Lidé chtějí právo a spravedlnost pro všechny bez rozdílu barvy pleti. Umíme pojmenovat situaci bez hrozby trestního oznámení?

Jezero

Nadějný protikandidát – Jiří Dienstbier!

Jsem vrstevník Václava Klause a Jiřího Dienstbiera a často jsem tvrdil, že lidé mé generace by měli od politiky už poodstoupit a ke společenskému dění jenom lehce tu a tam něco připodotknout ... Po televizním vystoupení Jiřího Dienstbiera jsem si znovu ověřil, že on je mladší než mnozí současní třicátníci. Nikomu nepodlézá, před nikým se netřese a rozumí světu i potřebám 21.století lépe než kdokoli jiný. Má za sebou nejen statečný osobní život (nikdy nebyl "za bukem" a vždy na straně demokracie), ale vnímá roli prezidenta kontinuálně s TGM a přesto moderně. Ukázalo se, že kalendář a datum narození by neměly být při prezidentské volbě pro nikoho prioritní. Při rozumném postupu stranických špiček by Jiří Dienstbier měl proti současnému "všeználkovi" - který se umí ve vteřině změnit z ultraliberála v ultrakonzervativce a naopak - šanci.

Klaus přece už selhal profesně jako ekonom, když jako dirigent přeměnil transformaci v deformaci, privatizaci přetavil ve zlodějizaci a právnost překlopil v dravost. Nepoučil se z toho. Cítí se být povolán vést urputné "boje" s europeismem, s NGO-ismem, s environmentalismem, s multikulturalismem, s humanrightismem, s kolektivismem s homosexualismem, se sociáldemokratismem a se vším sociálně tržním, s postdemokracií, s tzv. elitářstvím a nově i s klimatology a globálním oteplováním. Česká média ho šetří, ba jdou mu silně „na ruku“, ale v evropském kontextu se dávno stal marginální a groteskní postavou, což České republice neprospívá.

František Vízek