MÉDIA: Zplesnivělá břečka na letní obrazovce
Nedávno mi známý lékař vyprávěl, jak v daleké Minnesotě každý večer, zejména v sobotu, zapíná Českou televizi, aby po letech odloučení alespoň tak byl na chvíli znovu doma. Netušil však, že na léto nasadí toto podle jména respektábl, leč ve skutečnosti bohužel stále méně úctyhodné médium programy ne o tom, jak to je doma, nýbrž jenom samé ojetiny a vyčichlotiny.
A jak pořád bylo blaze, socialismus nesocialismus, blbá nálada neblbá nálada, nevadí, točte se pardálové, nevadí, že už jsme to všechno dvakrát, třikrát až desetkrát viděli.
Léto budiž pochváleno, protože divák znavený vedrem, koupáním či pivem snese cokoliv.
Nejsem zaujatý proti Karlu Gottovi, naopak si vážím jeho umění a úspěchů, však to také ví, ale vysílat uprostřed tropických veder v sobotu večer v prime time záznam koncertu tohoto zpěváka z doby před osmadvaceti lety a hned za týden ve stejný čas, to nás teprve čeká, záznam dalšího, jen o rok mladšího, je opravdu majstrštyk dramaturgie. Vzpomínání na „strastiplnou“ éru snah o umění uprostřed socialistické pop-kultury si ponechme do pamětnických pořadů či až bude potřeba vysílat nekrolog o tomto vynikajícím zpěvákovi. Což, věřím, že pro potěchu všech jeho obdivovatelů, bude ještě za velice dlouho.
Znovu musím připomenout, že nemám nic ani proti Dušanu Kleinovi a obdivuji řadu děl, která pod jeho režijním vedením vznikla, ale časté opakování také již dávno premiéře „odrostlých“ Hříchů pro diváky detektivek je rovněž pramálo ternem pro povalování při čekání na nedělní oběd. Také Četnické humoresky, nepochybně v mnohém zdařilý seriál, k jehož obdivovatelům za nesouhlasu zbytku své rodiny patřím, jsou už po několikátém „omletí“ během sedmi let od natočení značně vyčpělé a pochybuji, že přilákají novou generaci diváků, to spíš ti bývalí si zopakují hlášky některých četníků, ale to je na zisk z prime time zatraceně málo.
Téměř všechno, co zatím za veder v prvních týdnech letošních prázdnin a dovolených a pro další dny nabídl první program České televize divákům, už tady někdy bylo a nejednou. Ať již jde o zábavné pořady, domácí i zahraniční filmy a dokonce i talk show. A je to tady zas – Jan Kraus se samozřejmě dá znovu poslouchat, jistě i vidět, odpusťte pane předsedo našeho filmového a televizního svazu, ale znovu poslouchat a vidět některé hosty jeho pořadu Uvolněte se, prosím je utrpení. Což, bohužel, platí i pro opakování na druhém programu Ebenových setkání Na plovárně, protože ani potřetí či pokolikáté neřekne Liv Ullmannová nic chytřejšího, než řekla poprvé, a spíš začne diváka nudit. Co se to děje? Nic zvláštního. Mohl bych vyjmenovávat další reprízy, kterými se Česká televize zřejmě rozhodla vyplnit program v letošním létě. Mohl bych vyjmenovávat znovu na světlo vytažený plevel, pořady devalvované častým opakováním, pořady v době svého vzniku nosné a chvályhodné, ale zařazením do bez ladu a skladu splácaného programu překážející, působící rušivě nebo naopak nudně, a jistě bych mluvil z duše těch či oněch, tamtěch i těchhle, protože vybrat si z toho kloudně, to si nikdo nevybere. Co se to děje?
Vlastně nic zvláštního, jen Česká televize dál bohorovně kráčí svou cestou bez ohledu na své povinnosti vůči společnosti, nikoliv jenom vůči divákům. Když nemá peníze na to, aby mohla vytvářet smysluplné pořady, jimiž by naplňovala své poslání veřejné služby, včetně zábavy a rozptýlení, třebaže to není to nejpřednější, když nemůže oslňovat vítězstvími v zápolení s komerčními televizemi o počty diváků, zápolení, které jí nepřísluší a vzdaluje smyslu její existence, tak prostě rezignuje a jenom vymetá kouty, aby nějak splácala program. Louis de Funes, ten starý dobrý archiv, absurdní natahování již tak na hraně sentimentální únosnosti se pohybující Pošty pro tebe patláním se, jak si do morku kosti svlečení hrdinové příběhů žijí dnes, stejně tak dryáčnictvím zapáchající opakování s kanibalistickou rozkoší diváky sledovaných 13. komnat, selankovité příběhy starých známých Bakalářů, všechno bylo oprášeno a hurá s tím znovu na obrazovku.
Budu muset zatelefonovat do Minnesoty, aby se v létě raději na Českou televizi nedívali, bůhví co by si ještě o nás pomysleli. V hospodě páté cenové skupiny s nápisem Česká televize, s břečkou zkysaných a zhusta již pěkně zplesnivělých pořadů, plovoucích v láku dávno mrtvé televizní historie totiž vůbec nikoho nezajímá televizní divák. Připomínat, že Česká televize, řečeno slovy jejího statutu, „přispívá k rozvoji kultury“, je sice bláhové po většinu roku, ale v létě jsou televizní dramaturgové a jejich management zřejmě přesvědčení, že jde o úplnou blbost.
LN, 25.7.2007
publicista
