Kdo by čekal, že se z médií dozví, jak se věci skutečně mají, se špatnou se potáže. Noviny nebo jiné nástroje masové komunikace vybírají si z událostí kolem, co se jim hodí či spíš, informují o tom, o čem se domnívají, že chce jejich publikum slyšet. Svým konzumentům nevycházejí média vstříc jen výběrem zpráv, ale způsobem, jímž upravují jejich obsah. Šikovnou ukázkou relativity mediálních sdělení je článek, který se objevil v americkém deníku The New York Times (NYT) o potížích, které nastaly v České republice se sestavením vlády, která by získala důvěru Poslanecké sněmovny.

Autor textu v NYT Graig S. Smith vystavěl svůj text na údajném paradoxu, jenž má spočívat v tom, že ačkoli politická kultura u nás stojí za starou bačkoru, ústavní systém je pevný a země celkem prosperuje. Mizernou morálku českých politiků Smith dokládá takzvanou Kubiceho aférou. Podle něj „průsak“ nepodložených obvinění vůči lídrovi ČSSD Jiřímu Paroubkvi z „Kubiceho spisu“ do médií znemožnil dohodu mezi politiky o povolebním uspořádání. I když ale v Čechách politikou hýbou zákulisní čachry, zde Smith cituje politologa Jiřího Pehe, demokratický systém se dobře promítl do každodenní práce úřadů, a proto i bez vlády je v České republice celkem dobře.

Zpravodajství v americkém listu si všimla ČTK. Ve své zprávě zmínila pozoruhodný nesoulad mezi „podrazáckou“ politickou kulturou a stabilitou státní správy i obecní samosprávy. Politická korektnost však agenturu vedla k tomu, aby jako důkaz podrazu nezmínila „Kubiceho aféru“ a napsala místo toho: „Připomíná (NYT) vývoj od voleb, které vyhrála do té doby opoziční ODS, včetně ostrého konfliktu mezi občanskými a sociálními demokraty vyvolaného policejní zprávou o údajném propojení vládních struktur s podsvětím zveřejněnou těsně před volbami. Vysvětlení překvapivé ukotvenosti politického systému se ČTK vyhnula včetně Peheho citace.

Brněnský deník, Blanenský deník, Břeclavský deník, Hodonínský deník, Vyškovský deník a Znojemský deník nezmínily „Kubiceho aféru“ ani „ostrý konflikt mezi občanskými a sociálními demokraty vyvolaný policejní zprávou…“, zato citují Peheho, i když v jiné souvislosti. Regionální deníky totiž potlačily ve zprávě paradox mezi rozháranou politickou scénou a stabilitou státu a soustředily se na potíže se vznikem vládního kabinetu zapříčiněné parlamentním uspořádáním, v němž není pamatováno na volební remízu.

Povrchnost článku v NYT je zřejmá, i když postřeh o protikladu politické etiky a stability ústavního systému je zajímavý. Argumentace autora textu je ale bídná stejně jako četnost a povolanost uváděných zdrojů. Tím pádem dosti volný způsob, jakým s textem naložila ČTK nebo místní noviny, té mělkosti nasadil korunu.

Zprávy v médiích je třeba brát s rezervou jako odrazy okolí na zpěněné uhánějící hladině rozvodněného potoka.

(psáno pro Česká média)