Oddechl jsem si. V Česku se dá konečně dobře najíst. Alespoň podle Mirky Vopavové, která ve středeční MF Dnes velebila restauraci, jež jako první u nás obdržela michelinskou hvězdu. Dříve tu prý neměl kdo a z čeho vařit, neexistovaly slušné pekárny, zahradnictví, soukromí zemědělci, natožpak trhy s kvalitními potravinami. „Kde se dá dobře jíst, tam se dá i dobře žít,“ dí autorka. Takže hurá do jídelen: movití nechť si ustelou v restaurantu pětihvězdičkového hotelu, slabší třeba v nádražním výčepu! Každému dle jeho možností. Nezapomínejme však na elementární význam vzájemných – i gastronomických - prožitků v domovech, uvnitř rodin, na tisíc a jedno kouzlo lidské soběstačnosti. Kam by vedl život strávený a projedený po hospodách? MF Dnes téhož dne přišla i s alternativou: novou vášní milovníků jídla je pozvat si renomovaného šéfkuchaře přímo domů. Za adekvátní finanční částku v domácím prostředí vystrojí hostinu pro přátele, obchodní partnery nebo zosnuje dětskou párty. Někdy už nevíme, co roupama.

Restauratér Josef Císař se ve středeční MF Dnes obul do stravenkového byznysu. Pochopitelně, že by bylo elegantnější, kdyby každá firma měla vlastní závodní jídelnu. Vyčítat však odborům, že chtějí, aby se řadoví zaměstnanci mohli za výhodných podmínek naobědvat již teď, je snobskou pózou. To už je zajímavější postřeh Tomáše Němečka z HN, který předpověděl, že poté, co iniciativa pravicových poslanců vedoucí ke zrušení stravenek pohoří, spokojení budou všichni. Zaměstnanci, podniky, odbory, tzv. přeběhlíci, kteří zachování zvýhodnění příspěvků na stravenky setrvale prosazují, a hlavně společnosti těžící z koloběhu stravenek. Nemá on premiér nějakého geniálního poradce?, ptejme se s Němečkem na pozadí inscenace bitvy o odstranění stravenkových výhod.

Ve čtvrtek MF Dnes poskytla, věřme, že nezištně, ve zpravodajství prostor ZD Sedlec. Jeho sklepmistr přetavil žal z faktu, že na Klausově večírku po znovuzvolení prezidentem teklo v drahé restauraci proudem nikoli tuzemské, nýbrž černohorské víno, do básničky vrcholící veršem: „Bůh nás ochraň od Unie, vinařům se těžce žije.“ Smutné.

Jakoby nestačily žaludky zkažené z pančovaných politických burčáků. Jan Zahradil pojmenoval v pondělních Lidovkách poražené z prezidentské volby: bratrstvo Pravdy a Lásky, stoupence nepolitické politiky, debatní kroužky jako US, ED či SZ, zhýčkané květinky pražského intelektuálního skleníku – od televizních revolucionářů až po věčné moralizátory typu Tomáše Halíka. Naštěstí si již Jiří Pehe všiml Zahradilova poselství, že politika není nic jiného než trpělivé vrtání tvrdých prken. Dobrý den, Miloši Melčáku, Michale Pohanko, Evžene Snítilý! Posledně zmíněný se blýskl ve středečním Právu. Autor rozhovoru, Jiří Bednář, se ho ptal na vše možné. Pouze klíčové otázky jej čertvíproč nenapadly: Kdy Snítilý vzplanul láskou ke Klausovi, proč o své zálibě v čestném předsedovi ODS včas nemluvil s kolegy v ČSSD a v čem považuje Švejnara za pravicovějšího Klause? Neschopnost redaktora, nebo si Snítilý tyto dotazy nepřál?

Pro spravení chuti ještě interview ze čtvrteční MF Dnes. Šéf Evropské komise José Barroso v něm poukázal na souvislosti střetu o novou podobu víz pro cestování do USA. „Nezpochybňujte Schengen kvůli dohodě s našimi americkými přáteli. Je velice pravděpodobné, že některé země patřící do Schengenu prostě odmítnou sdílet informace se státy, které nebudou respektovat stejná pravidla,“ varoval Barroso. Slyším, jak si už na něj Zahradil ostří pero…

Literární noviny 17.3.2008, rubrika Lidové Právo Dnes