Pamatuji doby, v nichž se vážně přemítalo o privatizaci ČT a ČRo. Nyní se tedy bude na pokyn Hradu přemítat o zestátnění. A zatím ČT a ČRo vysílá a vysílá...

Velikost politika se v Česku měří často tím, k čemu všemu se vyjadřuje či je ochoten se vyjádřit. Náš současný prezident je zářným příkladem člověka, který má názor prakticky na všechno, co by nás snad ani nenapadlo. Všechno by v zásadě „dělal jinak“, všichni ostatní to v zásadě „dělají špatně“ a on jediný má ta správná řešení.

Toto tvrzení vůbec není v rozporu s tím, že občas udělá něco, s čím souhlasím, jako bylo například nedávné veto novely školského zákona. On se i politik formátu Miloše Zemana prostě občas „trefí“ a udělá něco dobrého.

Zestátnění televize, protože je to v současnosti „hlásná trouba TOP 09“, je nápadem z té druhé kategorie. I když Zeman připouští, že se v tom „ne zcela orientuje“, bylo by zestátnění výhodné proto, že by odpadlo placení měsíčního poplatku (tuším činí v současnosti 135 Kč) námi, povinnými osobami vlastnícími televizní přijímač, a televize by byla dotována ze státního rozpočtu. Umím si docela dobře představit, že v takovém modelu bychom snadno mohli utratit v přepočtu na domácnost i více než 135 Kč a stejně bychom to zaplatili ze svých daní, pouze by nebylo jasné, kolik.

Zestátnění se navíc vůbec nerovná zlepšení kvality zpravodajství a místo „hlásné trouby TOP 09“ bychom tu měli hlásnou troubu státu, který by fedroval EET, kontrolní hlášení a všechny ostatní zásahy státu do našich životů. Byli bychom ale na tom stejně jako v Číně, kam se Zeman jel učit, „jak se to dělá dobře“.

Nepřišli bychom vůbec o retroseriály „Žena za pultem“ a „Muž na radnici“ a možná by bylo zavedeno i „Okénko pro prezidenta“, který by nám dokázal vysvětlit to, co nechápeme.

Děkuji – nechci.