Jak se mají laici dostat k solidním informacím „o změně klimatu“, když jim je neposkytnou ani zkušení novináři? Ti místo komplexního pohledu často nabízejí spíše alarmistické výkřiky. Nejen, že se tak zpronevěřují své profesi, ale také společnost postrkují k tupému přijetí klimatického eurodiktátu.

Jak je bezvýhradné přijetí jakékoli ideologie ze strany novinářů zhoubné, ukazuje obsah novinových článků na téma klima skoro každý den. Společnou mají alarmistickou dikci a absenci komplexního pohledu. Těžko se potom divit, že část lidí má pocit, že Česko je jednou ze zemí, které se k přírodě chovají strašně, že musíme „jednat hned“ či věří tomu, že nám v zimě fotovoltaika dodá dostatek elektřiny a podobně. Čtou alarmistické texty už tak dlouho, že jiné argumenty už prostě neslyší. Nebo nechtějí slyšet.

Někteří novináři přijali zelenou víru se vším všudy a klimatickou změnu jako zdůvodnění dostanou prakticky kamkoli. Možná i do článku o přemnožení koček. Jiní si stále uchovali část racionální mysli. Jenže jim to nebrání v tom, aby se nakonec ve svých textech stejně nedostali k tomu, že musíme (my, Češi) zavřít uhelné elektrárny co nejrychleji a vůbec přestat produkovat jakékoli CO₂. Tedy kromě toho, co vydechujeme.

Takovým příkladem je článek známého redaktora J. X. Doležala na portálu Forum24.cz (zde). Cílem jeho článku je vysvětlit, že bez masivní a rychlé výstavby jaderných elektráren se Česko ani Německo emisí oxidu uhličitého nezbaví. A tím prý nezničí planetu. Jeho závěr týkající se jádra vychází z dostupných faktů o fungování různých zdrojů elektřiny a je zcela logický a podložený. Bohužel, autorův druhý závěr se s realitou zcela míjí. Podíl České republiky by měl být na úrovni 0,3 procenta světových emisí CO₂, na samotnou českou energetiku připadá 0,18 procenta světových emisí. Německý podíl na globálních emisích oxidu uhličitého je okolo dvou procent.

Z těchto čísel je snad zcela zřejmé, že ani Česko, ba ani Německo nemají na celosvětovou bilanci tohoto skleníkového plynu prakticky žádný vliv. Čili panikařící tón zmíněného článku, plného záchrany planety, je úplně zbytečný. Vpravdě nesmyslný. Protože pokud někde roste produkce oxidu uhličitého, jsou to asijské země v čele s Čínou, jež způsobuje téměř třetinu světových emisí. Takže pokud za něco skutečně může CO₂ je nezbytné směřovat tlak a stížnosti na tyhle země. Jakkoli je to daleko komplikovanější, než útočit na Česko, nebo Německo. Ona už ani celá EU se svými 6,5 procenty už situaci nemůže nijak podstatně ovlivnit. O růst světových emisí oxidu uhličitého se už dávno starají jiné státy.

Takže veškerý virvál, který dělají pomatenci z Extenction rebellion a podobných agresivně vystupujících skupinek, je ve zdejších zemích naprosto zbytečný. Stejně jako jsou zbytečné alarmistické články jakkoli známých novinářů. Ostatně, stejně zbytečné je i přikyvování politiků Zelenému údělu (Green Deal). Ten totiž není jakousi pozitivní příležitostí (pro státy v EU, pro svět), za kterou jej vydává Ursula von der Leyenová a celá ta zelená unijní kamarila. Green Deal představuje pouze příležitost k tomu, aby si státy v EU samy půjčily peníze na to, jak zlikvidovat svoji životní úroveň a svoji ekonomiku. A o tom by se mělo psát. Podkladů je k tomu dost.

Převzato z webu iUhli.cz