Rok 2009 odstartoval hekticky, ovšem pot a slzy mocných, včetně novinářů, doprovází gentlemanské chování. Pytel se roztrhl s omluvami. Topolánek se omluvil Paroubkovi za Langerův dlaždičský slovník. Dryml se omluvil – pravda, nesměle a hlavně naprosto nedostatečně - za své výroky, poté co prasklo špiclování poslankyně Orgoníkové. Česká televize se omluvila prezidentu Klausovi za odvysílání jeho rozcvičky před novoročním projevem. Potrestá i dramaturga: podle spekulací Miloše Čermáka v Lidových novinách stovkou „Klausových dřepů“. V témže listě se do zvědavých kamer pustil hradní mluvčí Ochvat: je to prý, jakoby chtěli u vás doma natáčet jakousi anketu a vy pak překvapeně sledoval ilustrační záběry, jak na obrazovce pobíhá vaše polonahá manželka. Přirovnání možná vtipné, leč nepatřičné. Dnes vadí majestát mávající ručičkama nožičkama, zítra se mají nač těšit hostinští, jimž na prezidentský portrét kálejí mouchy.

S nastupujícím trendem korektnosti souvisí i „vyvažování“. Když lidovecké předsednictvo zlomilo hůl nad ministrem financí Kalouskem, začaly se na nás druhý den odkudsi valit informace o desítkách tváří neschopnosti vicepremiéra Čunka. A navrch jsme si mohli přečíst Tříkrálovou výzvu „řadových lidovců“ (mimo jiné šedé eminence Turečka, široké telnické rodiny poslance Šustra, „Robina Hooda z Čeladné“ Lukši či bývalého předsedy Kasala) stavějící se za Kalouska a tepající Čunka. „Naplno se tak odhalila rozpolcenost KDU-ČSL na několik polosamostatných frakcí, které již nejsou nadále ochotny udržovat křehký a předstíraný kompromis,“ shrnul v MF Dnes Jan Kubáček.

„Vyváženě“ nám ministerský předseda složil Národní ekonomickou radu. Komentátorka Hospodářských novin kupodivu neprohlédla Potěmkinovu vesnici a místo ní se rozepsala o profesionalitě, v jejímž rámci politik neodmítne radu zprava ani zleva: „Na stejném principu je postaven i Topolánkův tým. Weigl za Hrad, Rusnok jako reprezentant sociálnědemokratického myšlení, Jahn za automobilky…“ Kdepak naivita, další věta Lenky Zlámalové doložila, že i v seriózním ekonomickém tisku je prostor pro slepou víru v neoliberální ideologii: „Miroslav Zámečník a Pavel Kohout (členové rady) přišli s asi nejzajímavějšími analýzami krize i návrhy, jak se k ní vyrovnat.“

Sotva německý exministr zahraničí Fischer zkritizoval evropskou misi na Blízkém východě vedenou šéfem naší diplomacie Schwarzenbergem, vyslal Úřad vlády lačným médiím bombastickou „vyvažující“ zvěst o telefonátu mezi Barackem Obamou a Mirkem Topolánkem, ve kterém budoucí americký prezident údajně české úsilí ocenil.

Příkladem hlouposti kvetoucí i v zahraničních novinách budiž The Wall Street Journal. Na pozadí energetické krize obvinil evropské mluvčí, že „čtou z materiálů pro jednání Gazpromu“. Buďme proto vděčni za náznak vyvážené objektivity tuzemských novin dokumentovaný titulkem „Plyn není, ale Rusko za všechno nemůže“ z úvodního komentáře čtvrteční MF Dnes. Co by to však bylo za „story“, kdyby nebyl nalezen aspoň nějaký padouch? Ukázal na něj v Hospodářských novinách Martin Ehl: „Něco mi říká, že čeští i evropští zelení budou muset díky mrazu z Kremlu a Kyjeva přehodnotit v nejbližší době některé své fundamenty.“ A stínový ministr průmyslu Milan Urban už jen v Právu dodal: „Je třeba podniknout veškeré kroky k tomu, abychom postavili další jaderné bloky.“ Rukavičky stranou, veřejným škůdcem jsou enviromentalisté. Věřme, že k takto ploché harmonii demokratická levice s demokratickou pravicí nedospějí.

Literární noviny 12.1.2009, rubrika Lidové Právo Dnes