Slovenští novináři řeší problém. Když se zeptáte jejich čtenářů, kdo dnes na Slovensku dělá nejzajímavější rozhovory, mnozí odpovědí: Přece Karol Sudor. V čem je problém? Karol Sudor donedávna žádným novinářem nebyl. Ještě před pár měsíci zastával manažerskou funkci v automobilce.

Už tehdy ale patřily jeho rozhovory k nejčtenějším a hlavně nejcitovanějším. Dokonce i v Česku. Například v lednu většina českých deníků citovala slova hudebníka Joža Ráže, že nenávidí kapitalismus a že Gustáv Husák byl "světový politik". Řekl to v rozhovoru s Karolem Sudorem pro webové stránky deníku Sme.

Síla dosud nevyřčeného

Před dvěma týdny zase Jiří Paroubek témuž slovenskému novináři řekl, že není levičák. "Svými příjmy jsem vždy patřil a patřím k nejvyšší střední třídě, a to se týká i mého majetku," prohlásil bývalý český premiér a šéf sociálních demokratů.

Takzvaní profesionálové tvrdí, že Sudorovy rozhovory jsou nedokonalé. Že je z nich patrný nedostatek autorových zkušeností. Možná mají pravdu. Ale není kritériem dobrého rozhovoru to, že zpovídaný řekne autorovi něco výjimečného? Co ještě nikomu předtím neřekl a co čtenáře zaujme? A právě to Sudorovy rozhovory splňují.

Dáte mi rozhovor?

Dnes dvaatřicetiletý Sudor s rozhovory začal jako s koníčkem. Založil si na webu blog, který už dva a půl roku provozuje deník Sme.

Zpočátku se ničím nelišil od ostatních: obsahoval nejrůznější postřehy, poznámky a komentáře. "V jednom článku jsem kritizoval jistou politickou stranu. Ozval se mi její místopředseda, vyměnili jsme si pár mailů a mě napadlo, že by bylo zajímavé udělat rozhovor," říká Karol Sudor o momentu, který přinesl zlom. Novinařinu nikdy nestudoval a ani se o ni zvlášť nezajímal. Původně pracoval v bratislavské pobočce koncernu Volkswagen, později v trnavském výrobním závodě PSA Peugeot Citroen. Jako vedoucí personálního oddělení. A zároveň dělal rozhovory s předními slovenskými politiky.

"Makal jsem na tom po večerech a o víkendech. Bral jsem si na rozhovory dovolenou. Kdyby to nebyl koníček, asi by se to nedalo stihnout," říká. Až na dvě nebo tři výjimky nikdo ze slovenských špičkových politiků rozhovor s blogerem neodmítl. Částečně asi proto, že když Karol Sudor s rozhovory začínal, bylo před volbami. A pak se ukázalo, že je čtou spousty lidí. Tisíce nebo i desetitisíce. To jsou počty srovnatelné s takzvanými tradičními médii.

Letos v lednu dostal nabídku, aby se z amatérského blogera stal profesionálním novinářem. Konkrétně redaktorem internetového magazínu Sme.sk. Jak sám říká, moc těžké rozhodování to nebylo. "Chci se živit tím, co mi vnitřně něco dává, a ne trávit čas ve firmě, kde mě to nebaví. I když jsem měl zajištěné místo, solidní plat a vyhlídku na postup."

Čtenáři ho na "oficiálním" serveru čtou stejně vášnivě, jako ho četli na blogu. "Od novinářů na jeho adresu ale těžko uslyšíte pěkné slovo," říká Tomáš Bella z deníku Sme, který je zároveň autorem blogovacího systému na Sme.sk. "Nás profesionály to staví před nemilou otázku. Neděláme něco špatně? Když je někdo bez novinářského vzdělání a zkušeností, kdo porušuje základní profesionální pravidla, tak úspěšný?"

Rád zůstanu naivní

Sudor nevolí pro své rozhovory prvoplánově atraktivní ani bulvární témata. Od běžných rozhovorů vycházejících ve slovenském tisku se ty jeho liší v otevřeném až naivním způsobu kladení otázek. Stylem se blíží tomu, jak například v Česku dělá rozhovory Renata Kalenská.

Čtenářům se takové rozhovory možná líbí proto, že se autor nestylizuje do role odborníka ani znalce, ale ptá se tak, jak by se ptala většina z nich. Sudor si nevraživost některých kolegů uvědomuje. "Že nejsem oblíbený u profíků, jsem už slyšel víckrát. Ale neřeším to," říká. A naopak některé z nich kritizuje za to, že si od politiků neudržují dostatečný odstup: "Je hodně novinářů, kteří s politiky kamarádí, chodí na pivo nebo jezdí na dovolené. Zaskočilo mě, že to dělají i některé novinářské ikony. Jistý novinář z televize mi řekl, že jsem naivní a hloupý. Rád takový zůstanu."

Možná budeme nenávidět

Sudor je prvním amatérem, který v médiích na Slovensku uspěl. Možná budou následovat další. Šéfredaktoři dnes sledují blogy stále pečlivěji. Najít na nich nový talent je jednodušší než mezi absolventy vysoké školy.

V Česku zatím podobný příklad nemáme. Třeba už ale amatéři čekají za branami. A až přijdou, budeme je my profesionálové nenávidět.

HN, 10.5.2007

Autor je novinář