Je to stará osvědčená metoda. Máme-li událost, která je sice dostatečně závažná, ale není pro vládnoucí kruhy politicky žádoucí, vypustí jejich služebníci pokud možno nehorázně drzou novinářskou kachnu. Vyvolané emoce pak přehluší zprávu o události, která se manipulátorům veřejného mínění nehodí do krámu. Kachna má odvést pozornost od problému, který může být někdy až kriticky důležitý. Nejlépe je vypustit kachnu uvnitř média, které oficiálním informačním kanálům, kterým už lidé přestávají věřit, úspěšně konkuruje. Tedy na internetu.

Uvedu příklad. Krátce po brexitu byla alternativní média zaplavena kritikou dosavadního vedení EU a voláním po zásadních reformách ve smyslu uvolnění bruselského byrokratického diktátu a navrácení některých existenčně důležitých pravomocí zpět národním státům. Tohle ovšem nemůže Evropská komise potřebovat, zvláště když potichu protlačuje přesně opačný plán, který má zbavit národy posledních zbytků suverenity. Vydá tedy nenápadné „doporučení“, jak s danou látkou v tzv. hlavních médiích zacházet. V tu chvíli se objeví, nejlépe na nějakém nepříliš spolehlivém, částečně bulvárním portálu, vážně se tvářící rozhovor s nějakým jazykovědcem o tom, že nám chce nejnovější direktiva EU zrušit v češtině nejprve „ř“ a potom i další háčky i čárky. Národ to pochopitelně rozzuří tak, že si to lidé posílají jeden druhému jako hlavní přešlap evropského vedení posledního týdne. Snadno při tom zapomenou na to, že hlavním zločinem Evropské komise je právě ve stejné chvíli návrh smlouvy o utužení integrace a centralizace EU, který na pražský summit V4 přivezli ministři zahraničí Německa a Francie.

Alespoň tak si fungování kachny autoři kachny představují. Ne vždycky jim to však vyjde. Lidé se velmi rychle učí myslet kriticky a dívat se na Brusel skrz prsty. Přesto jsem byl překvapen, kolik mých vysokoškolsky vzdělaných kamarádů na uvedenou kachnu naletělo.

Další příklad situace, kdy může být na přání vedení redakce vedlejší či zástupné téma posíleno, a důležitá zpráva zatlačena do pozadí. Před několika dny mi jeden můj spolužák nadšeně popisoval, jak probíhal republikánský konvent, na kterém byl Donald Trump nominován kandidátem na prezidentský úřad. Viděl to v přímém přenosu na CNN. Nakonec si ale postěžoval, že zahraniční zpravodaj, který stejný sjezd komentoval na ČT24, zdůrazňoval samá negativa a začal tím, že Trumpovi straničtí odpůrci shromáždění hromadně opustili. Řekl mi: „No jestli z toho obrovského stadionu odešlo padesát lidí, tak si toho nikdo nemohl ani všimnout.“ Tak se u nás dělá manipulace. A nejde jen o ČT24, také v ČRo slyšíme něco podobného. Pokud se domníváte, že vstupy zahraničních reportérů jsou něco spontánního, jste na omylu. Vždycky se jede podle nějakých direktiv z centrály. A čím je téma citlivější, tím jsou direktivy přísnější.

Příklad do třetice. Zpráva o zveřejnění stavebního projektu obrovského „ruského kola“ v Praze na Smíchově, a to na vltavském nábřeží. Postavit či nepostavit? Schválit památkáři, či přesunout jinam? Týden máme co vysílat a žvanit o tom dokolečka dokola. Pište, telefonujte, hlasujte. Hlavně se však nestarejte o postoje našich politiků k pokračujícímu islámskému nájezdu na Evropu.

Vezmeme-li naše tzv. média hlavního proudu jako celek, mám čím dál tím naléhavější pocit, že zástupných témat nejen přibývá, ale někdy jsou celá komentovaná zpravodajství elaborátně složena ze samých pseudotémat. Kdybych to uměl, začnu hned od zítřka platit své rozhlasové a televizní koncesionářské poplatky pseudopenězi.