Téměř zcela mimo zájem veřejnosti prošla zpráva, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila pokutu České televizi za to, že v pořadu Vedlejší efekty (9.7.) pustila na obrazovku formou běžícího textu ohlasy diváků z nichž jeden, zaslaný esemeskou, obsahoval názor, že „každý druhý chartista byl spolupracovníkem StB.“ Rada došla k závěru, že tato těžko podložitelná věta diváka se na TV obrazovce proměnila v „neobjektivní a nevyváženou informaci“, jak řekl předseda RRTV V.Žák. O kauze velmi stručně informovala ČTK 13.9.

Na té zprávě je divných hned několik věcí. Jednak je s podivem, kde zůstali bojovníci za svobodu slova, kteří se zpravidla ozývají ihned, jakmile se jen trochu někdo ochomýtne a navodí jen stopečku zdání, že by snad chtěl nějak omezit či usměrnit svobodné přesvědčení a mínění druhého. Proč nestojí na Václavském náměstí zástupy a neptají se, co učiní politické špičky proti tomu, aby se zde pošlapávala lidská práva? Vždyť přece ten divák měl na svůj – jistě sporný – názor svaté a nezadatelné právo. A fakt, že se jeho názor objevil ve vysílání (nadto relativně decentní formou, taky si do ČT mohli pozvat spisovatele Jana Beneše, on by jim to jinak vytmavil), přece jen demonstruje, že u nás panuje taková svoboda slova, že si můžeme dovolit zpochybňovat ikony nedávné politické minulosti, aniž by to rozkývalo naši mladou demokracii a víru v její hodnoty.

Ale nejde jen o obsah divákova sdělení. Jde o princip. Rada se zachovala podle svého výkladu zákona, který jí ukládá, aby dbala na „vyváženost a objektivitu informací.“ Rada tedy dbá způsobem, jaký umí. Když nějakou informaci pokládá za „nevyváženou a neobjektivní“, udělí pokutu. Za to se na ni nelze zlobit. Zlobit se ale lze – a je nezbytné – na zákonodárce, kteří taková vágní a zneužitelná slova, jako „objektivní, vyvážená“ vůbec do zákona pustili, takže se jich teď regulační orgán chtě nechtě musí držet. Říci totiž o nějaké samostatně stojící informaci, že je nevyvážená, nelze. Je nutné ji vyvážit jinou informací. Příkladně kdyby někdo jiný napsal sms, v níž by tvrdil, že není pravda, že chartisté byli v takové míře spolupracovníky StB. Pak by ale zas musel přijít někdo třetí, kdo by tvrdil, že žádný chartista nebyl spolupracovníkem StB. A čtvrtý, který by říkal, že žádná StB nebyla, že byly jen příslušné „správy Sboru národní bezpečnosti“. A konečně další by do toho vnesl trochu filosofie a relativisticky by se pustil do úvahy, zda vůbec lze někoho nazvat chartistou, když přece ty lidi namnoze nespojovalo nic jiného, než že podepsali Chartu 77. A určitě docela jiným chartistou byl třeba Petr Cibulka, či řekněme Jiřina Šiklová. Ty dva nespojuje pranic. A přece podle té divákovy smsky by jeden z nich měl být fízl. To přece není pravda!

Taková a podobná sofismata by se nabízela, kdyby se ČT chtěla zachovat opravdu přísně vyváženě a objektivně a pustit na obrazovku všechny relevantní informace a názory k dané věci. Sami uznáte, že je to celé nesmysl. Jen zákonodárci to nějak nedomysleli a činili. Takže dnes Rada pokutuje. Nespekulujme teď, že by pokutovat nemusela, že by podnět o divákově sms mohla odložit, že politická výbušnost té esemesky mohla být důvodem tak horlivé reakce Rady. To vše není podstatné. Podstatné je jen to, že máme zákon, který to umožňuje, ba vyžaduje.

(Psáno pro Česká média)