Tedy já nevím, koho se ty veřejnovýzkumníci ptají. A jak takovej veřejnovýzkumník pracuje. Případně kdo to vlastně je. Já si pamatuji, a doufám, že je tohle jiný případ, než jak se říkalo o jistých pochybných rodinách: „Von byl tajnej a vona byla veřejná…“ To ovšem, přátelé, byla jiná doba, že. Dneska bez veřejnovýzkumníka a jeho tvrzení si jistý demográtický politik nejde ani…. , to. . umýt ruce. Potom.

Tedy řeknu vám přátelé, já nemám v životě mnoho tajných přání. Dneska už ne. Už jsem na některý moc starej. Ovšem jedno tajemství, kdo to ten respondent neboli odpovídač vlastně je, to si stále v mysli uchovávám. Neboť já už životě leccos viděl, ale odpovídáka jsem neviděl žádného. A dokonce jsem ani žádného nepotkal!

Třeba je takový odpovídač veřejnovýzkumníků tajná funkce. Něco jako za Rakouska tajný vládní rada. A dneska ne rada ale … tajný veřejný odpovídač. Jeho nikdo nezná, zato on zná odpověď na všechny otázky. Takže vlastně mluví za nás všechny.

Mně ovšem, to přiznám, diskvalifikuje na funkci veřejného odpovídače otázek vlastní hlava. Tedy mozek v ní. A plno lidí, co kolem sebe znám, ty mají taky vlastní mozek, takže logicky taky nemůžou být odpovídači.

Přiznávám, mne se na zásadní otázku, zda budu volit Losnu a nebo Mažňáka, případně růžové komunisty, rudé komunisty a nebo modré ptáky nikdo neptal. Oni asi vědí, ty veřejní výzkumníci, že bych jim odpověděl ve stylu, který před lety o Silvestra televize v záchvatu pravdomluvnosti uvedla pro pobavení diváků. To byl záběr, jak jde po Václaváku „reportér z Cuku„, jak říkali Š+G, tedy pardon, veřejnoprávní reportér TV, vyhlédl si v davu solidního pána, strčil mu mikrofon ke ksichtu a dotěrně se dotázal

„Pane, mohl byste nám…. .„. A solidně vypadající občan, aniž by mrkl okem, odvětil:

“Vy mně můžete taky … !“

A bylo vymalováno.

Veřejnovýzkumníci by se měli spíš jmenovat veřejnomasírníci. Když totiž i prověření odpovídálci začnou najednou odpovídat jinak, než si přeje objednavatel, objeví se „hlasatelé“. To třeba i nejvíce prověření odpovídálci začnou třeba tvrdit, že ty „zelený“ ne a ne nedostanou ve volbách víc než 4%. V tom se vynoří „hlasatel“, jako minule jakási prý politoložka, a mele na všech radiostanicích a ve všech televizích, že „nejlepší a vůbec světová je zelená“. Pak už stačí zaangažovat Žakelínu Jau-Jau a pak se zeptat profesionálních odpovídálků a ti už dobře vědí, jak mají odpovídat. A lid je následuje.

Jak se objeví něco, co není úplně jasný, hned někdo zaangažuje veřejnotázaly. Ti, aby vyhověli hlasu svého pána, odhadnou směr, na demonstraci o počtu dvaceti lidí pošlou čtyřicet reportérů, všech dvacet zorganizovaných demonstrantů odpoví, jak je to naučili, a ti, co to zorganizovali, jsou pozváni na rozhovor k intervijúkovi do novin a do mudrlantského rozhovoru do televize, a tak už stačí jen chvíli počkat a pak se správných lidí zeptat a každý má takový výsledek veřejnovýzkumné akce, jaký si přál.

Ta naše demokracie je, když se to vezme kolem a kolem, docela sranda. Dokud vydrží. Schválně, kdyby si objednal výzkum veřejného mínění o tom, zda nám ta demokracie vydrží, někdo od Paroubků a nebo Falmerů, jak by dopadl? A nebylo by pak vhodné, na základě toho, že by se, kdyby se to vhodně připravilo, a odpovídáci by řekli, že asi moc ne, nestálo by za to ji hned zrušit?

No jo, ale co by pak dělaly ty agentury, co se živí průzkumem veřejného mínění? Takže klid, oni by ty otázky určitě položili tak, aby to nepoložilo je.

Právě jsem si přečetl výsledek veřejného průzkum, který praví, , že příští volby by dopadly nerozhodně. Myslím si to taky. Ovšem já na to nepotřebuju žádnou výzkumnou agenturu. Stačí se zeptat v nejbližší hospodě.

Teď mi to došlo! Už vím, kdo to jsou a kde najdu ty veřejný odpovídače na průzkumy!