Následující text není věnován knize „1984“ pana Orwella, kde se „velký bratr“ poprvé objevuje. Tím méně tzv. reality show „Big brother“, sledující on-line skupinu lidí, kteří prodali své soukromí a důstojnost za vidinu velkých peněz a jejíž české odnože jsme měli možnost poznat.

Týká se všeobecné tendence špiclování, kterou zejména media považují za normální a nazývají to „investigativní žurnalistikou“. Tuto činnost lze pochopit u bulvárního tisku, který se skandály a neštěstím jiných lidí živí. Bez těchto „odhalení“ by nemohl existovat.

Bohužel, „investigativní žurnalistika“ se stala součástí i tzv. seriózních novin. Ty se svou činností netají a jsou na ně naopak hrdé. Odůvodňují to svým posláním: být „hlídacími psy“ společnosti nebo přímo demokracie. Přitom o žádnou investigativní činnost nejde, většinou to proběhne tak, že potají nahrají nebo přímo natočí někoho v neobvyklé situaci, kterou lze, po vytržení z kontextu, interpretovat různým způsobem. Často přitom předstírají kamarádství nebo neformálnost situace. Případ bývalého předsedy vlády, pana Topolánka, je učebnicový případ tohoto postupu

Další oblíbený způsob „investigativní žurnalistiky“ je, že se informace koupí od někoho, kdo ji vynesl nebo si ji přímo vymyslel. Tato osoba je „chráněný zdroj“ a každý cti dbalý žurnalista raději půjde do vězení, než by řekl, o koho jde. To, že daná osoba pravděpodobně porušila interní pravidla organizace, kde pracuje, nebo přinejmenším morální kodex zaměstnance, nehraje žádnou roli. V zájmu demokracie musí být veřejnost informována. Příklad tohoto postupu je skandál úniku informací z ministerstva obrany, který se vojenská policie rozhodla řešit po vojensku. Marně, „chráněný zdroj“ zůstal ochráněn.

K napsání tohoto příspěvku mne přinutila akce mnou doposud uznávaného týdeníku Respekt, při které redaktorka využila povídavost jistého politika a bez jeho vědomí natočila senzační doznání. Můj soukromý, avšak neprokazatelný názor je, že zde hrál svou roli alkohol, případně výrazně neformální atmosféra setkání, jinak si stupiditu dotyčného politika nedovedu vysvětlit. Senzační informace respektovaný Respekt bez váhání prezentoval veřejnosti.

Takovéto aféry mají několik důsledků, všechny negativní. Hlavním je z nich vznikající atmosféra podezřívavosti ve společnost. Není pouze jeden „velký bratr“, díky moderní technice je každý potenciální fízl nebo někdo, kdo vás vyfotografuje nahého na balkóně a fotku prodá bulvárnímu časopisu. Ale bulvár nechme stranou, skandály jsou jeho živnost.

Šéfredaktoři normálních novin by si naopak měli uvědomit, že s rostoucím množstvím „odhalení“ prudce klesá jejich výjimečnost a věrohodnost. Dočasně může dojít ke zvýšení prodeje novin, ale časem čtenáři otupí nebo se k odhalením začnou chovat otráveně či podezřívavě. To je můj případ. Přestal jsem pravidelně kupovat význačný český deník, který v oboru investigativní žurnalistiky drží první místo. A nad koupí Respektu se příště dvakrát zamyslím.

A na závěr jednu poznámku mimo politiku. Pedagogové i veřejnost jsou zděšeni tzv. kyberšikanou, kdy děti natočí svého spolužáka nebo učitele ve svízelné situaci a záznam dají na internet. Jak to ty děti mohlo napadnout?

Snadno. Pouze kopírují chování dospělých. Šmírování je přece normální, stačí se podívat do novin nebo na zprávy v televizi.