Čtete tenhle sloupek hezky poctivě v papírových novinách, pro které byl napsán? Gratulujeme, pak musíte být dobří lidé. Nejspíš třídíte odpad, na dálku jste adoptovali hladovějící dítě v Africe a věříte, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Dost možná jste už také viděli v kině Odcházení. Psychologové si všimli zajímavé věci. Totiž že se čtení novin stává samo o sobě určitou kladnou morální hodnotou. Pionýři tisku, zejména toho bulvárního v Americe druhé poloviny devatenáctého století, by se tomu divili, ale je to tak. Zmínit se, že čtete papírové noviny, patří k dobrému tónu.

U amerických soudů prý už čtení novin několikrát zaznělo mezi polehčujícími okolnostmi. V té pasáži, kdy se obžalovaný hájí, že je platným členem společnosti, mezi spolupracovníky je oblíben a sousedy vždycky zdraví na dálku. Konkrétní příklad neznám, ale představuji si to asi takhle: „A taky mám předplacené noviny, Vaše Ctihodnosti. Samozřejmě že v nich nečtu jen sport a televizní program, ale také názorovou stránku v sešitě o byznysu!“

Žerty stranou, pozitivní image je jednou z cest, jak papírového dinosaura zachránit. Že tisk ztratil roli média, které své konzumenty primárně informuje o nových událostech, je zřejmé. A že dřív nebo později ve své současné podobě přestane existovat, je pravděpodobné. Zatím noviny drží při životě to, že vydavatelé nepřišli na to, jak publikováním v digitální podobě vydělat dostatečně peněz. Ale je to jen otázka času.

Deník New York Times od pondělí zpoplatnil svůj obsah na webu, ve čtečkách a telefonech. Kdo si bude chtít přečíst víc než dvacet článků měsíčně, bude muset zaplatit. Ale předplatitelská zeď je nízká, místy i děravá. Zadarmo jsou například všechny články, na které přijdete z Twitteru nebo Facebooku. Tímto způsobem lze zavedené předplatné snadno obejít. Když se na to ptali vydavatele Arthura Sulzbergera, řekl, že noviny člověk mohl mít zadarmo vždycky. „Když poběžíte po Šesté avenue, popadnete u stánku výtisk New York Times a poběžíte dál, tak nemusíte platit. Ale nemyslím si, že by to takhle dělali lidé, kteří si Timesy cení pro jejich zpravodajství, komentáře a analýzy. To dělají možná středoškoláci a lidé bez práce,“ uvedl.

Nechme stranou, že brát si zrovna v dnešní Americe do pusy lidi bez práce je riskantní, ostatně se za to Sulzberger vzápětí omluvil. Ale každopádně odhalil, že noviny už dnes míří především na elitní klientelu, které se nevyplatí obsah získávat nějakou pololegální oklikou. A že jejich byznysplánem pro příští dekády je stát se luxusním zbožím, které zákazníci nutně nebudou číst, ale budou je mít položeno v obýváku na stolku.

Noviny nikdo nebude krást, ba naopak, jejich koupí si bude moci vyžehlit jiné hříchy. A když se v imaginární zpovědnici přiznáte, že jste zase navštívili hanbaté stránky na internetu, dostane se vám následujícího rozhřešení: „Takže synu, to budou do příští neděle dva zdrávasy a aspoň troje Lidovky. Určitě ty středeční. Ve jménu otce, syna i šéfredaktora... amen.“

LN, 30.3.2011