Tato zpráva je alarmující, ale u nás je ticho: cokoliv negativního, co se nás týká, ignorujeme, nebo odmítáme jako pomluvu lobbistů či lidí blízkých uskupení, které bývá nazýváno posměšně „pravda a láska“. V západní či euroatlantické civilizaci je ale úroveň zpravodajství považována za národní bohatství. Tento fakt si stále nechceme uvědomit, a proto jsou tato hodnocení tak tvrdá.
Podle George Sorose a jeho mediálních pozorovatelů, jak napsal The Economist, politici si myslí, že veřejnoprávní vysílání by mělo být jejich. Respekt cituje Mariuse Dragomira: Vstup do Evropské unie se úspěšně podařilo dojednat, a teď mají politici pocit, že mohou volněji využívat výhod, které přináší moc. A dodává: Zpolitizované veřejné vysílání je užitečný nástroj k manipulaci voličů, zvlášť když komerční televize vedou spřátelení magnáti.
Ve zprávě se sice nehovoří o nás, ale o Rumunsku, Bulharsku a Slovensku, ale my na druhé straně nejsme jmenováni jako výjimka. Slovensko v souvislosti s novým zákonem, který předepisuje povinnost zveřejnit odpověď na jakýkoliv článek na stejném místě a ve stejném rozsahu, je ve zmíněném článku považováno za klasický příklad úbytku svobody médií v celé bývalé východní Evropě. A my můžeme dodat, že takovým zákonem se Slovensko v mediální oblasti víc blíží Rusku než Evropské unii. V Rusku teď bude možné dokonce za pomluvu či falešnou zprávu o politikovi, jak jsme se rovněž v těchto dnech dočetli, zrušit i médium: odebrat mu licenci. To se po falešné zprávě o chystané svatbě Vladimira Putina s gymnastkou Alinou Kabajevovou stalo bulvárnímu deníku Moskevskij Korespondent, i když zatím ruská duma dala jen předběžný souhlas s přijetím tohoto zákona.
Zpráva organizace Freedom House, ale zapomíná ještě na jeden faktor, který se týká ale celé naší civilizace, tedy i starých evropských zemí. Rozdíl mezi popnovinami, tedy tzv. středním proudem a bulvárem, se čím dál rychleji stírá, jak jsme to mohli vidět naposled třeba u nás v Mladé frontě Dnes ze dne 29. dubna, kdy věnovala rakouskému případu třiasedmdesátiletého elektrikáře, který věznil svou dceru a měl s ní děti, otevírák a další dvě stránky. Titulek zněl: Dům hrůzy, stařec se přiznal. Transfér informací je nahrazen čistým transférem emocí. Navíc redakce porušuje všechny etické principy platné ve staré Evropě: Zveřejnila plné jméno elektrikáře, což se většinou nedělá, ale hlavně i fotografie vězněné ženy a jejich dětí, což je na Západě většinou trestné, jak na to upozorňuje rakouská ministryně spravedlnosti, protože tam zákony zakazují identifikaci obětí. Redakcím bulvárních médií proto hrozí v Rakousku pokuta přes půl milionu korun, 20 tisíc eur. Řádné prestižní noviny tam nezveřejnily jména ani fotografie obětí, to se stalo jen v bulvárech a na internetu. Mladá fronta Dnes převzala bez uzardění fotografie z internetu i zveřejnila jména obětí. Lidové noviny tak učinily až v sobotu atd. Ostatní noviny v Rakousku (alespoň do doby, kdy tento článek píši) fotografie dětí nezveřejnily a dokonce i internetové vydání největšího rakouského bulváru Krone.at neuvádí ani jméno pachatele a označují ho jen jako Josef F.. Bohužel to nelze říci o všech evropských novinách.
Tedy snížení úrovně zpravodajství způsobují a nejen u nás jak politické, tak ekonomické tlaky, a kvůli tomu se snižuje výrazně i naše národní a i evropské bohatství!
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)
Autor je novinář a spisovatel