MÉDIA: Ukamenovaný pes vstal z mrtvých
Psalo o tom kdejaké médium. Všechna se tvářila, že něco takového je naprosto normální. Čím že se pes vlastně měl provinit? Do jeho zvířecí podstaty se prý převtělila duše člověka. Jistého právníka, který měl před dvaceti lety náboženské soudce urazit.
Zprávu převzala do svého příspěvku i Tereza Spencerová, která píše na webu Literárních novin o dění na Středním východě. Žena, která vytváří dojem, že se vyzná, orientuje se. Má tak trochu cynický odstup, čitelné antiizraelské postoje – a v autorské webové informaci uvádí:
"Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu."
Nesmysl o zvířeti odsouzenému k ukamenování pozřela ovšem stejně jako ostatní kolegové ve sdělovacích prostředcích, ať už v izraelských nebo zahraničních. I s navijákem. Ve svém PS na závěr článku v Literárních novinách, publikovaném 20. června pod názvem "Gates jako protiválečný aktivista (a pes k ukamenování)" úlevně dodala:
"Pro nás pejskaře: Psovi se rabínům podařilo utéct!"
Od člověka, který ve svých příspěvcích a odkazech na blízkovýchodní a severoafrické události předkládá silná, jasná a nedvojsmyslná stanoviska*), bychom snad mohli očekávat jasnozřivější úsudek. Mohli, ale v „psí kauze“ jsme se ničeho takového, žel, nedočkali. Evidentní nesmysl propadl sítem, na němž by podobné výmysly coby plevy měly být odděleny od zrna. Proč nebyly? Tereze Spencerové se očividná pitomost hodila do jejího antiizraelského vidění (blízkovýchodního) světa.
*) Namátkou:
Šestnáctého června bylo oznámeno, že TV Arabíja a IT stránky napojené na Al-Kájdu zveřejnily jméno nástupce Usámy bin Ládina: stal se jím Ajmán Zavahrí. Nic překvapivého. Nic, čemu by se nedalo věřit.
Ne tak Tereza Spencerová. 20. 6. 2011 na webu Literárek klade otázku, jestli to není tak, že západní propaganda potřebuje dodat nepříteli tvář, a proto ho jmenovala do čela Al Kájdy virtuálně sama. O zvolení bin Ládinova náměstka do čela Al Kájdy veřejně pochybuje, o údajném trestu smrti ukamenováním pro psa, k čemuž mělo dojít v demokratickém a právním státě Izrael, nikoli. Zvláštní.
Nedosti na tom. Už 23. 6. Tereza píše, že „prezident USA Barack Obama je v Egyptě populární skoro jako nový šéf Al Kajdy, Egypťan Ajmán Zavahrí“. Když se to hodí, není Zavahrí šéfem virtuálním, ale reálným.
Tereza Spencerová patří do skupiny novinářů, kteří rádi označují izraelské politiky, politiky demokratického státu západního typu, těmi nejnevkusnějšími nálepkami: ministr zahraničí Avigdor Lieberman je v jejím pojetí protofašista. V tom si nikterak nezadá s komunistickou propagandou 70. a velké části 80. let.
Jak to tedy s tím zatoulaným pejskem vlastně bylo?
Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v článku "Gilad Šalit o tom neví (aneb „ukamenovaný pes“)", který byl zveřejněn 30. 6. 2011 na webu Rádia Česko, napsal:
"Na rozdíl od seriózních médií ve světě ta česká později nepřiznala, že dehonestující zpráva byla zcela lživá. Nepravdivé, a přitom emočně chytlavé protižidovské tvrzení, která slušná média v zahraničí následně popřela a za něž se například BBC omluvila, zůstalo u nás bez opravy."
Abychom byli zcela korektní: zachovala se tak většina českých médií.
Pravda tedy byla na straně těch, kdo od počátku považovali celou věc za něco, co je jen obtížně slučitelné s realitou.
Genezi a vývoj této události popisuje slovenský web Delet. Autorka Yvette A. Millerová v článku "Případ ukamenovaného psa", publikovaném 30. června 2011, uvádí (volný překlad):
"Počátky tohoto příběhu nacházíme ve vydání izraelských novin Maariv z 3. 6. 2011, které uveřejnily článek na základě nepodložené zprávy z chatu. Po tomto nesmyslném obvinění reagoval židovský náboženský soud zveřejněním detailního vysvětlení toho, co se ve skutečnosti stalo. Pes opravdu zabloudil do soudní síně a soudci zatelefonovali na číslo úřadu v Jeruzalémě, který má na starosti toulavé psy, a ten poslal svého pracovníka, aby psa ze soudní síně odvedl. Soud ve svém prohlášení odkázal novináře na zmíněný úřad, aby jejich verzi příběhu potvrdil.
Maariv otiskl 15. 6. 2011 opravu. Vše nasvědčuje tomu, že příběh byl založen na nepravdivé výpovědi jednoho ze zaměstnanců soudu, který si vše vymyslel. V tom okamžiku vstoupila na scénu světová média. Naneštěstí. Izraelský zpravodajský portál Ynet přinesl původní, neopravenou verzi příběhu a s ní výpověd soudce, který celou záležitost popřel. Nicméně 17. 6. 2011 dorazila nepravdivá story na stránky BBC, která ji uveřejnila jako pravdivou a vrátila jí důvěryhodnost. Portály Time, AFP a Daily Telegraph vše zveřejnily o den později."
Yvette A.Millerová dále uvádí, že už v době, kdy bylo každému jasné, že se jedná o podvrh, zmíněné stránky se jen opatrně přiznávaly k pochybení. (Pozn L. S.: Není divu, když tak ochotně skočily na špek.) BBC informovala, že noviny Maariv později článek na svém webu smazaly, což ale vyznívá poněkud zvláštně, vezmeme-li v potaz, že k tomu došlo o hodně dřív než se příběhu BBC sama „ujala“.
Mimoto: všechna uvedená média článek stáhla (klikneme-li na IT adresu odkazující na původní článek na izraelském serveru Ynetnews, „vybafne“ na nás hlášení SORRY, BACK TO MAIN PAGE, které nás nasměruje na aktuální hlavní stránku webu), nicméně na internetu žije dál díky blogům, sociálním sítím, vyhledávačům. „Time a Daily Telegraph aktualizovaly své stránky,“ dodává Yvette, „a uvedly, že se jedná o nepravdivý článek.“ V Daily Telegraphu šli ještě dál a vypátrali autora původního příběhu, který prohlásil, že šlo o „vtip“.
Závěr autorky článku v Deletu:
"Je dobře, že nakonec došlo k omluvě a nápravě, ale škoda už byla způsobena a změnit názory milionů čtenářů bude velmi obtížné."
Špatný a stupidní vtip, kterého ovšem veleochotně využili nepřátelé Izraele. V českých médiích mezi nimi nechybí, ba vyčnívá v první řadě – Tereza Spencerová.
... potkat na Středním východě potulného psa není nic neobvyklého. S tímto se autor blogu setkal na Sinaji. S dovětkem: "Naštěstí se místo do mé nohy zakousl do pohozené PET lahve."
... další pes, taktéž na Sinaji, se za autorem blogu vydal přímo do vln Akabského zálivu. Co v takovém případě dělat? Ukamenovat? Materiálu je na poloostrově nadbytek. Nikoli. Jsou dvě možnosti. Riskovat "přátelství", nebo zvíře dovedně zahnat. Jelikož nemáte nic než fotoaparát, šortky a tílko, je rozumnější zvolit variantu B.