Někdy na sklonku podzimu překvapily Italy výsledky rozsáhlého šetření o zdravotním stavu obyvatelstva. Zatímco se v předchozích letech jeho ukazatele mírně zlepšovaly, tentokrát došlo k výraznému zhoršení. Zvýšila se nemocnost, přibylo infarktů a mozkových mrtvic, zvýšil se počet diabetiků a rychleji se dokonce horšil i zdravotní stav lidí s rakovinou. Nenašlo se jiné vysvětlení než teroristický útok na New York 11. září 2011 a hrůza, která z toho obešla civilizovaný svět. Média nás nadále živí katastrofickými scénáři politického vývoje u nás, v Řecku, v Evropské unii nebo i celosvětovětovou nejistotou v souvislosti s dramatickým růstem čínské ekonomiky. Informace jsou zboží a víc se platí za informace vyvolávající senzaci a strach.

Veřejnoprávní média ústy řady svých komentátorů lámou hůl nad kapitalismem a současným stavem demokracie u nás. Jak chtějí vyšachovat z politiky parlament se zkorumpovanými poslanci? Mají rozhodovat davy na náměstích a v ulicích? Mají vládnout výbory občanských sdružení? Jakými legálními prostředky chtějí dosáhnout nápravy? Chtějí vládu donutit k demisi generální stávkou a občanskou neposlušností? Jak zabrání, aby se ve chvíli, kdy jsou ulice plné rozhněvaných lidí, neobjevili profesionální provokatéři najatí extrémistickými živly a rozbíjeli se výklady a zapalovali auta policistů? Chtějí proměnit Prahu v Atény dnešních dnů? Nebo věří v opakovaný zázrak sametové revoluce, jejíž vítězové zařídí nové svobodné volby? Občanům se sice počínání vlády nelíbí, ale zdaleka by nebyli jednotni, zda a jak ji zbavit moci. Zázraky se dějí jen jednou.

Novináři ve svobodné společnosti mají být hlídacími psy demokracie. Mají být kritičtí ke zlořádům, mohou budit i rozhořčení. Musí však respektovat principy demokracie a hledat řešení v rámci demokratického ústavního pořádku. Pomlouvat naši demokracii je hra s ohněm. Třeba nakonec s takovým, jaký zničil v roce 1933 Říšský sněm v Lipsku.

Nemáme dobré politiky, ale za to nemůže demokracie. Na vině je praxe, která vede k tomu, že ve volbách vítězí strana, která nacpe do volební kampaně víc peněz od sponzorů. Sponzoři pak od zvolených zástupců očekávají, že se postarají, aby se jim investice do politiky vrátila. Bylo příznačné, když ještě nedávno představitel ČSSD sdělil novinářům, že nebudou chtít předčasné volby, protože by zatím neměli peníze na kampaň. Zatím, tehdy. Teď už by se rádi do předčasných voleb hrnuli. Asi peníze sehnali.

Teroristé vraždí, teror šíří média. Jako komáři malárii.

Nespoléhám se na morální apel a nevolám novináře k zodpovědnosti za nálady, které v lidech vyvolávají. Muselo by se něco změnit s trhem informací, kde nejcennější jsou ty, které působí jako thriller. Možná lidem dělá dobře očekávání, že je jednou budou vnoučata obdivovat, že žili v revolučních dobách, a média toto očekávání živí.

Nespoléhám na to, ale mám bláhovou naději, že nabídka katastrofických scénářů jednou převýší poptávku a víc se bude platit za informaci, že v uplynulém týdnu nikdo nezahynul na silnicich, nikde nebyly výtržnosti, nikde nevyhrožují stávkou, na Islandu dali do provozu elektrárnu s turbinami ze Škodovky a vlaky jezdily přesně podle jízdních řádů.

Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora