Před dvěma sty lety, v začátcích národního obrození, bylo vystoupení těchto vizionářů logické, leč veskrze humorné. Považte: puristé neboli brusiči probouzejícího se jazyka českého se snažili národu místo převzatých a již vžitých výrazů vnutit ryze české novotvary.

Tak třeba čistonosopléna (kapesník), břinkoklapka (klavír), skokotnosta (taneční mistr), zpěvořečnost (poezie), hlubozník (basa), knihovtipník (student), věžovlice (pyramida) atd. Neuspěli. Nová slova totiž tvořili často bez hlubší znalosti jazyka, a vytvořenými jazyku odporujícími slovy nahrazovali i cizí slova již zdomácnělá. Brusiči českého jazyka tak ohrožovali jeho přirozený vývoj, čistotu a srozumitelnost. Vznikal ´jazyk´, jemuž rozuměli většinou jen oni sami.

Čapek nikoli Karel aneb Klony z Kavčích hor

Téměř dvě století byl klid, než se v novinářských řadách začali klonovat a čistotu češtiny znovu ohrožovat samozvaní následovníci puristů. Produkují slova a obraty, jimž většinou rozumějí jenom oni sami, byť nutno připustit, že jejich ´Čechořečnost pololidová´ je blízká i jedincům účastnících se sledování kopacích utkání při hospodském vysedávání u piva. Čím víc chmelového moku a povyku, tím je všem komentář plynoucí z obrazovky srozumitelnější, neboť neslyšený. Zatímco střízlivá populace znechuceně v domovech vypíná zvuk.

Brus jazyka českého se na tomto poli znovu vesele roztočil především zásluhou sportovní redakce České televize (ČT), kde má veřejnost iritující lektor Pavel Čapek (vzhledem k úspoře místa dále jenom P.Č.) zřejmě plnou důvěru a podporu obou pedagogů ve vedení, šéfa všeho O.Černého a šéfa komentátorů R.Záruby.

Čapkovy záchvaty purismu se už roky těší zájmu široké laické i odborné veřejnosti, což lze snadno nalistovat na internetu. Například tyto dva starší a ještě poměrně milostivé od fanoušků: Komentáře ČT jsou pořád nejlepší, i když takový Čapek je docela mimo, ale tak to nic nového. - Samozřejmě vychvaloval jsem Bosáka, ale i Svěcený je velmi dobrý a Čapek je takovej spravnej popleta.

Kolegové slitování nemají

Odborníci již tak ohleduplní nejsou. Redaktor a uznávaný kritik J.Chuchma v MfD už před časem (2002) oznámkoval P.Č. lakonicky a jednoznačně: „Typický český žvanil“.

To v deníku Sport (2006) si našli čas jeho ´nasazení´ dost nekolegiálně rozebrat: „...A nevýrazný byl i výkon komentátora ČT. Během večera vynikla většina jeho nedostatků. Tím prvním je i po dlouhé řadě odvysílaných přenosů nejistota. P.Č. se při sporných momentech bojí jasných soudů. Hodnotící věty nechává až příliš alibisticky nedořečené... Možná je to způsobeno i tím, že se snaží vyhnout servilitě a nadržování českým barvám, za což byl v minulosti nejednou právem kritizován. Č. problémem je také slovní zásoba a používání klišé. A jaký je do třetice problém Č. komentáře? Jeho nudnost. Č. projev je monotónní se spoustou hluchých míst. A to doslova.“

Hospodářské noviny (2004) jedovatými názory rovněž nešetřily: „...ČT nepochopila, že básníci typu A. Panenky musí mlčet - a donutila jej mluvit. A kdyby jenom to; přiřadila bývalého fotbalistu ke komentátorovi, jemuž by slušel titul velmistra jazykových klišé... Slovo přebírá P.Č., a já na zbytek fotbalového přenosu vypínám zvuk. Nechci se dočkat podobných analýz, jako v některých předešlých utkáních... Ať si říkají co chtějí! usmívá se jeden můj přítel, když si povídáme o televizním fotbale. Já si k obrazu pouštím buď rozhlasový komentář, anebo si zápasy najdu na cizích stanicích... Pro začátek by stačilo, kdyby se ´televizní fotbalisté´ inspirovali příkladem ve vlastním domě: na to, co se v ČT daří hokejovým specialistům, zatím rozhodně nedosáhli... A tak dál a dál, už mě to nebaví zapisovat. Stejně to k ničemu nevede... V minulosti se o to pár novinových komentátorů pokusilo a z Kavčích hor se vždycky vrátila hromová ozvěna: není prý nic lacinějšího, než útočit na jazyk sportovních televizních komentátorů...“

Místo sebekritiky hysterie a urážky

Ta poslední poznámka se vztahuje i na mě. Po mistrovství světa 2002 jsem v MfD publikoval obsáhlý rozbor fotbalových komentátorů v článku Světový fotbal v České televizi. Veškeré výtky k jejich výkonu, především největší odborné nesmysly, trapná klišé a prohřešky vůči češtině byly přesně dokumentované, aby si je mohli ve sportovní redakci dodatečně vyhledat a rozebrat. Jestli to udělali nevím, každopádně ani jeden (!) z ´přistižených pachatelů´ (ve zdrcující většině P.Č.) se neozval, zato si s hysterickou reakcí v deníku pospíšil šéfkomentátor R.Záruba. Přiznal tím ovšem nejen to, že fotbalová pravidla jsou pro něj španělskou vesnicí, ale i jaké představy má o fair play, pro níž v přenosech horuje: sice ani na jednu (!) z několika desítek výtek nereagoval, zato se snažil autora zesměšnit a navíc na něj zveřejnil vyslovené lži. Prostě žádný gentlemanský souboj názorů, ale jenom zákeřné fauly, okopávání kotníků a rány pod pás. Navíc důkaz ´statečnosti´ sportovní redakce ČT, jež sice jakékoli výtky nesnáší, ovšem vůči názorům renomovaných kritiků z renomovaných redakcí se podobně demagogicky již vystoupit neodváží.

Svým způsobem je to stav zcela neuvěřitelný: naše demokracie, zaručující mj. úplnou svobodu projevu, dovoluje beztrestně každému třeba skandalizovat ministry či dokonce zesměšňovat prezidenta, zato o námi placené panáčky z ČT (což neplatí jenom pro ´sporťáky´) je zřejmě protizákonné se byť jenom otřít.

Ale vraťme se k našemu králi brusičů. V jeho případě se zcela logikou míjí skutečnost, jak jeho neodbornost přehlíží zaměstnavatel. P.Č. ani čtvrt století po příchodu z rozhlasu nepochopil rozdíl mezi komentářem rozhlasovým a televizním, a tak nás neustále zásobuje informacemi, které vidíme na obrazovce, zatímco tápe v odborné tematice. Ví ovšem co dělá: neustálým žvaněním jenom své odborné nedostatky zastírá. V jeho knihovně - vedle pro novináře klíčových publikací Slovníku spisovné češtiny a Slovníku cizích slov - chybí rovněž Fotbalová pravidla. Dosud se s jejich existencí řádně neseznámil, a tak mj. nedokáže pojmenovat jednotlivé z řady prohřešků v osobních soubojích. Proto ani nemůže - jako odborný komentátor - vysvětlovat verdikty rozhodčího; když pak mnohdy neví kudy kam, vyvleče se z vlastní neznalosti vybídnutím diváka, aby si „sám udělal názor“. Za čtvrt století se nenaučil používat odborné výrazy (což je jeho úkol, nesedí u mikrofonu v roli lidového vyprávěče), a tak je pro něj mj. pokutové území buď velký čtverec (ač rozměry obdélník) či velké vápno, a území brankové zase čtverec či vápno malé. Za čtvrt století nepříliš zvládl metodiku a taktiku hry; např. při střídání pouze prohlásí, že se „hráč přijde podívat na hřiště“, případně „naskočí do hry“, aniž by rozvedl, proč k tomuto tahu trenér sáhl, co má nový hráč ve stávající situaci za úkol, jak se s jeho příchodem bude vyvíjet další taktika atd. Pokud chce pochválit například střelu, nezmíní se o její pohotovosti, nečekanosti, tvrdosti, přesnosti, falši, způsobu provedení a pod., ale vše alibisticky skryje do připitomělého klišé „měla gólové parametry“. Naštěstí se po jeho boku občas objeví hráč či trenér, který dokáže uvést fakta na pravou míru, a leckdy dokonce samotného redaktora opravit. Na druhé straně P.Č. jako jisté plus přiznejme pečlivě vedený archív, bohužel nás díky němu s neutuchající intenzitou zásobuje informacemi kde který hráč pod kterým trenérem působil, kolik minut odehrál, kolik gólů a komu nastřílel, za kolik přestupoval, s kým má jaké děti a pod. Informace sice zajímavé, ale jenom doplňkové, jakási šlehačka na dortovém korpusu odborného komentáře, ne aby jimi diváka zahltil.

Jak to chodí při utkání

Všimněme si nyní počínání hráčů na jednotlivých postech v podání komentátorů. Chybují občas i jiní, drtivá většina obratů ovšem vypadla z jazykového brusu P.Č.

BRANKÁŘ - Vydařené zákroky garantuje skutečnost, že „umí číst hru“, protože potom dokáže protivníkově snaze „vystavit stop“, případně „je proti“ (čemu?), či dokonce - a to už souvisí s kouzlením - „postavil si tyče na správné místo“ (ještě před začátkem utkání, nebo až těsně před střelou?). V takových případech se rovněž tvrdívá, že jeho tyč „neměla pro soupeřovu střelu pochopení“ (co chcete od pitomé tyče?). Celkově lze shrnout, že dobrého brankáře - perla přímo z úst P.Č. - zdobí „nepřeberná torna zákroků“.

OBRÁNCE - Úspěšnost akcí je zaručena tím, že protivníka zastaví: buď „sestřelí“, případně „do něj zajede“, neboli mu opět „vystaví stop“. Hlavním úkolem je prostě útočným aktivitám soupeře „spustit závoru“ třeba jenom tím, že míč „uklidí“ do autu či až na tribunu.

ZÁLOŽNÍK - Své kvality projeví tím, že umí „rozbalit invenci“, celé utkání „jezdí jak motorová myš“, umí na svého útočníka „propasírovat“ příp. „procedit“ přihrávku, a podle potřeby také dokáže „kvalitně zapracovat směrem dozadu“.

ÚTOČNÍK - Jeho význam mj. tkví v tom, že umí ze své akce „vydolovat“ roh, či si dokonce „vykoledovat nebo vyprosit faul“, aby poté „vypustil střelu“, která úspěšně „vymete brankovou pavučinku“. Naopak za hlupáka je ten útočník, který - místo aby trefil zívající branku - „namíří do tyče“.

Talentovaní hráči na všech postech mají schopnost „prokousat se“ do sestavy, aby mohli „naskakovat“ do hry, či být do ní „vypuštěni“. Úspěšnost týmů se poté hodnotí podle toho, zda se „prokousají“ do mezinárodních soutěží či na světový šampionát. (V této souvislosti autora maně napadá, jak to asi s P.Č. vypadalo před Listopadem, když se - hned po příchodu do agenty StB prolezlé sportovní redakce ČsT - úspěšně „prokousal“ do řad KSČ a současně „naskočil“ do sestavy televizních Lidových milicí...)

Okysličování implantované rošády

Kolektivem povolaných údajně pečlivě připravovaná publikace s pracovním názvem Čapkův obratník poučný již dnes obsahuje mnohé výrazy a obraty odporující spisovné češtině, originální překlady některých cizích pojmů, nové dosud netušené významy slov českých a jiné pobloudilosti. Jejich používáním hrozí - dle názoru sedmi z pěti oslovených odborníků - milovníkům českého jazyka a fotbalu zvláště nebezpečí vypuknutí schizofrenie. Například:

Míč si zatancoval častušku. (Častuška je píseň, ne tanec.)

Konvertoval k občanství. (Konvertovat neboli přestoupit se dá pouze k jinému vyznání, nikam jinam, ani do Slavie.)

Hlavní favorit na vítězství. (Favorit je ve sportovním významu předpokládaný vítěz, tedy přeloženo: Hlavní předpokládaný vítěz na vítězství.)

Záloha je mozkovým trastem týmu. (Trast je pouze monopolní sdružení podniků bez obchodní a právní samostatnosti, nic jiného.)

Střídání jako okysličování sestavy. (Okysličování je pouze sycení krve v plících kyslíkem, nic jiného.)

Střídání jako rošáda. (Rošáda, jak známo nejen šachistům, je pouze vzájemné prohození postu krále a věže, ve fotbalu např. záložníka a útočníka, nikoli vystřídání jednoho hráče druhým.)

Hráč má kvalitní schopnosti. (A komentátor nekvalitní...)

Hráč odvedl pensum práce. (Pensum je uložené množství práce, tedy přeloženo: Odvedl uložené množství práce práce.)

Sestava Sparty může být pozitivní. (Nepočítáme-li ovšem negativního Řepku.)

Hráč byl implantovaný do sestavy. (Implantace je buď vpravení živočišné tkáně, umělého orgánu či přístroje do těla, nebo zachycení oplozeného vajíčka v děložní sliznici, nic jiného.)

Útočník vystřelil k delší tyči. (Rozuměj vzdálenější.)

Hráč je vyřazen díky zlomenině nohy. (Srovnej s ´logikou´ odpovídajícím případným titulkem z domácí rubriky: Díky mikrospánku řidiče autobusu zahynulo sedm cestujících)

P.Č. a někteří jeho další rodným jazykem nevhodně inspirovaní souputníci a následovníci u mikrofonu předvádějí, že mají problémy i se základy gramatiky, jak dosvědčují buď použité tvary přídavných jmen (bohemkářská záloha - vzal na své kopačky penaltový úděl - utkání bude mít záchranářský náboj), tak jejich stupňování (hráč podává čím dál tím víc kvalitnější výkony - vstupuje do osobních soubojů více razantněji).

Trenére, říkej mi Míro!

Především fotbaloví komentátoři to byli, kdo navíc vnesl do komunikace s odbornými respondenty rádoby důvěrné, leč vysloveně buranské oslovení jenom funkcí beze jména, např. „Trenére, jak dnes nastoupíte?“ Doufejme, že si od sporťáků nevezmou příklad v jiných redakcích, jinak bychom se mohli dočkat dotazů např. „Komiku, co dnes hrajete?“ (B.Polívka), „Právníku, jakého gaunera dnes zastupujete?“ (dr.T.Sokol), případně „Prezidente, tak jak je to s tím oteplováním?“ (V.Klaus).

Se vzájemným oslovením mají ovšem problémy i samotní komentátoři. Jaromír Bosák je, z neznámých důvodů, divákům jako jediný důvěrně nabízený jako Míra, zatímco skromný Čapek zůstává i nadále pouze Pavel (ačkoli, vzhledem k jeho bývalé kariéře, by mu sedělo více Pavlík, příp. Pavča). Bauer naštěstí nikdy nebude Radeček; prý na zákrok samotného šéfkomentátora R.Záruby, jemuž by v tom případě hrozilo důvěrné oslovení Robertek.

ČT naštěstí zůstane doma

Fotbaloví komentáři České televize byli v této profesi špičkou (ach, jak je to někdy relativní pojem...) jenom v dobách, kdy buď neexistovala žádná konkurence, nebo taková zoufalá, jak ji představovala (naštěstí pro fotbal včas rozpuštěná) klaunská dvojice Poulíček-Tittelbach na Nově. Na komentátorský Olymp rychle a právem vystoupal často většinou dobře „poslouchatelný“ (podle komentátorského obratu „hratelný“) lidový vyprávěč J.Bosák, jehož nemohl P.Č. ohrozit ani náhodou. Jenže král podlehl pocitu své výjimečnosti, při letitém povalování na trůnu zakrněl, a byl z něj po zásluze svržen jinými, zvláště jazykově i odborně fundovanými soupeři z Galaxie. Po odchodu nejtalentovanějšího z komentátorů ČT P. Svěceného (jenž se na Kavčích horách už cítil vyhořelý, zatímco mnozí jiní ještě teď sami sebe necítí, jak dávnou už tam shnili...) a při soustavném přehlížení R.Bauera (nedávno jsem pozorně sledoval s perem a papírem jeho výkon v ligovém utkání a nezaznamenal jsem jediný negativní postřeh - ani jedno sestřelení, vymodlení, vápno...) nemá Česká televize nikoho, kdo by na úrovni zvládl úkoly evropského šampionátu.

Takže to dopadlo přesně podle zásluh i přání: ČR na Euro jede, ČT naštěstí ne. Protože platící televizní diváci si zaslouží k vrcholným vizuálním zážitkům i vrcholný profesionální komentář.

Převzato z macku.blog.respekt.cz