Kdo není v televizi, jako by nebyl. Politici si libují v pózování před kamerami, jsou schopni v rámci své popularizace udělat cokoli. Televize jim to umožňuje v rámci jimi určených podmínek. A koncesionář celý ten cirkus platí.

Rozdělení mocenského vlivu

To, že zvolená politická reprezentace (přímo či nepřímo) rozhoduje o nastavení pravidel mediální scény, je obecně známým faktem, který k parlamentní demokracii patří. Patří sem však rovněž větší kontrola, transparentnost a schopnost participace veřejnosti. Ta by rozhodně neměla být redukována jen na skupinu diváků, jejichž vliv je minimální. To už velmi dobře věděl George Orwell, Petr Dahlgren i řada dalších. „Nadvláda komerčních médií, zvláště tam, kde došlo k transformaci veřejné komunikace do reklamy a zábavy, rozkládá kontrolní a kritickou funkci veřejnosti a televize se tak může stát dalším prostředkem manipulace, měnící objektivní informace za dobře prodejné zboží..,“ varuje Dahlgren. Změna občana ve spotřebitele představuje podle něj jeden z nejvýznamnějších mechanismů současné mediální komunikace.

Evropská varování

Zmínku o nadměrné politizaci a oslabené kontrole veřejnosti si dovolila nastínit (kromě jiných) i zpráva Televize v Evropě, která byla vzápětí kritizována Českou televizí (ČT) pro neobjektivní a zastaralé informace. Autorka české části Eva Rybková se totiž zastavovala i nad takovými věcmi jako je etický kodex závazný pro zaměstnance ČT, který schvaluje Poslanecká sněmovna, nad volbou členů mediálních rad, nad nedořešeným financováním veřejnoprávních médií a dalšími věcmi, které veřejnoprávní televize vůbec neřeší. Současná situace jí, zdá se, vyhovuje a nemá potřebu cokoli měnit. Český televizní trh totiž charakterizuje kromě již zmíněné politizace i malá konkurence. Dominují zde dva celoplošné komerční a dva veřejnoprávní televizní kanály, včetně minimálního povědomí o tom, jakou roli by zde měla hrát veřejnoprávní televize. „Zatímco se v západní Evropě na reklamním trhu podílí trojice nejsledovanějších kanálů řádově 75 %, v ČR má pouze TV Nova 66% podíl…,“ uvádí Eva Rybková.

Televize jako odraz národní povahy

Odpovědí na takovéto a podobné zprávy z Evropské unie bývá pouze to, že data jsou nepřesná, nic neřeší. „Jde pouze o další unijní bouří ve sklenici vody. Ostatní země EU jsou na tom ještě hůře a my jsme stále za něco peskováni…,“ ozývá se z parlamentních lavic.

Nicméně o deficitu naší politické a mediální kultury se nezmiňuje pouze tato zpráva, je tady celá řada dalších signálů. Za všechny snad výzkum, který realizoval před dvěma lety CEFRES (Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách). Ten dospěl k závěru, že česká poddanská politická kultura nebyla dosud nahrazena účastnickou. „Změna u jednotlivců vedla pouze k povrchní výměně užívané symboliky a rétoriky, pro níž se ujal lidový termín převlékání kabátu, zatímco hlubší a latentní postojové a hodnotové vzorce zůstaly v podstatě zachovány..,“ píše se ve zprávě. Co k tomu dodat? Nechci, ale musím mu dát bohužel za pravdu.