MÉDIA: Tak nám zabili Kocumovou ...
Jazyk v našich veřejnoprávních médiích ovlivňuje můj krevní tlak již řadu let. Když slyším, že „řidiči mají věnovat jízdě zvýšenou opatrnost“, že „se platy vzrostly o 8 %“, když sleduji trvalou neschopnost zachování vazby ve větě, absenci středního rodu v plurálu či ignorování vokativu a rádoby učené chybné užívání přechodníků, cesty redaktorů „kde“ či „tady“ místo kam a sem jakož i další projevy vytříbené jazykové kultury, trpím. Dosud jsem zvláštním způsobem toleroval sportovní novináře, kteří v přímých přenosech bitev, kde puk či míč létají rychlostí 150 km/hod, logicky komentují ve stresu, a tak vedle (leckdy vtipných a leckdy rádoby vtipných) novotvarů a metafor rodí také hostující branky, favoritky na prvenství a desítky jiných perel. Nyní díky panu Černému vím, že tato shovívavost nebyla na místě. Paní učitelka Parkmanová nás Na Zatlance, když tam byla ještě ZDŠ, učila, že noví osídlenci pohraničí po válce vyjevili své vlastenectví peticí, v nichž uvedli, že si nepřejí německých prasat pro svůj dlouhý rypák. Chápu, že ČT si ze stejného důvodu nepřeje cizácké podoby jmen sportovkyň. (Bohužel v jiných redakcích zatím nejsou tak uvědomělí a tak jsem ondyno mohl sledovat u pana Šípa jakousi dámu jménem Konvalinka Průšová).
Pane Kasíku, pane Janečku, mám pro vás návrh. Při poslechu ČRo a sledování ČT budu zapisovat jen hrubé prohřešky (novinářů, ne hostů) proti češtině a tyto zaznamenávat. Budu vám tyto záznamy předávat a vy mi budete platit 20 korun českých za kus/hrubku. Jako když se sbírají v polích škůdci. Třeba tak společně učiníme něco pro náš jazyk.
A Zuzana Kocumová nepadla v libereckém Sarajevu zbytečně.
Autor mluví česky
