Z České televize se postupně stává Česká černá kronika. K tomuto závěru jsem dospěl po zhlédnutí série přímých reportážních vstupů, zpravodajských šotů a komentářů pracovníků České televize, jejichž společným jmenovatelem byla tragédie v nížkovské škole na Žďársku, při níž byl rukou šílené schizofreničky zabit mladý chlapec.

Nejsem žádný necita, kterému by nebylo zmařeného života upřímně líto. Jen mne ohromuje ten skutečně neuvěřitelný přístup veřejnoprávní České televize, která tuto jistě tragickou, ale ve své podstatě lokální událost prezentovala téměř jako událost světového významu číslo jedna.

Redaktory ČT byli osloveni byli prakticky všichni vrcholní političtí činitelé tohoto státu, kteří se předvedli v návrzích různých opatření. Skutečnost je však taková, že proti náhle zešílevším jedincům nemůže být účinné žádné opatření. I když je však v tomto konkrétním případě situace poněkud jiná, protože se o nemoci pachatelky tragického činu vědělo. A tak lze o reálném „viníkovi“ této smutné události spekulovat. Já však za tím problémem cítím „akční humanismus“. Vždyť i každý malý tvoreček potřebuje soucit, porozumění a lásku. Máme tady už dlouhou dobu zavřenou kobru královskou, ale bere léky proti tvorbě jedu a upřímně slíbila, že když bude znovu na svobodě, tak už nikoho nekousne!

„Že ne?“ „Ssssssssssssss,“ odpovídá souhlasně - tak přece nebudeme omezovat její „hadí práva“.

Včerejší den byl z celosvětového hlediska průměrný. Na mnoha místech byly v bojích zabity stovky lidí. O některých místech na této planetě lze dokonce říci, že se tam bojuje i o naši budoucnost. Z pohledu vedení České televize to však smutná událost v Nížkově svým významem a dopadem značně překonala.

Nelze než konstatovat, že úroveň naší veřejnoprávní televize jednoznačně směřuje k bulváru. Ani skutečnost, že většinu občanů této země bohužel víc než závažné události ve světě zajímá, kdo s kým spí a která naše muzikálová hvězda porodila čtyřkilové mimino, Českou televizi neopravňuje k tomu, aby se tomuto úpadkovému trendu přizpůsobovala.