Tři pánové od rozhlasu mají, jak se zdá, jeden společný nedostatek. Nechápou totiž asi, co je to důstojnost. Důstojnost lidská i důstojnost veřejné služby.

Ředitel stanice Český rozhlas Leonardo Miroslav Bobek a člen Rady Českého rozhlasu Štěpán Kotrba i generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík obhajují, alespoň podle článku Vojtěcha Blažka a Ondřeje Slámy, který vyšel v pátek v Hospodářských novinách ZDE, myšlenku, že televizní kamery by měsíc zaznamenávaly dění v africké vesnici. Záběry by pak byly na podzim k vidění na internetu nebo v televizi. Autoři pořadu s pracovním názvem Rodina světa prý chtějí ukázat, jak chudí senegalští vesničané žijí. A nahraný materiál má posloužit i vědcům.

Ten nápad měl pan Bobek. Podle něj se nemá jednat o reality show vysílanou v přímém přenosu, ale spíš o dokument. "Stejnou výhradu lze přece vznést i k dokumentům, jaké točí například paní Třeštíková," vysvětluje.

Jednou z nejstarších reality show je asi veřejná poprava, a pokud je pravda, že sadismus je forma zvědavosti, lze lépe pochopit, proč se kolem šibenice či popravčího špalku tísnily davy. Nedílnou součástí této kdysi dost populární podívané bylo nepochybně nekonečně smutné a ponižující postavení odsouzeného, ale i poněkud trapná situace publika, jež si podmanila pudová zvířecí zvědavost či neodolatelné nutkání, kterému se také říká voyerismus. I vykonání trestu smrti je možné sledovat za nějakým více čí méně ušlechtilým účelem, který může být například dokumentační. Dokumentarista pak ale není voyer, jelikož není puzen animální zvědavostí, ale věcným a tvůrčím zájmem. Také diváci jsou v jiné pozici než dav obklopující gilotinu, protože nesledují skutečnost, ale dokument, ve který byla realita zpracována dokumentaristou.

Rozhlasová stanice Leonardo již uskutečnila projekt Ohalení, jehož hlavním cílem bylo umožnit divákům, aby mohli sledovat po internetu gorily v pražské ZOO. Sledování lidoopů snad lze považovat za zábavu i trochu poznávání, tedy nic proti tomu. Trapná však na celém záměru byla samolibá a infantilní snaha vymezit se vůči reality show, jež uvádějí komerční televize. Nepovedená studentská recese je sotva důstojná rozhlasu veřejné služby. Nicméně Bobek, Kotrba a Kasík jsou na to dones pyšní, Jejich pýcha je dokonce tak veliká, že chtějí experimentovat s lidmi a měsíc je podrobit veřejnému sledování. Jejich samolibost dokonce dosáhla té míry, že chtějí umožnit komukoli na světě, aby se mohl alespoň na dálku nikým neviděn poflakovat po senegalské vesnici a očumovat její obyvatele. Čistě jen ze zvědavosti, protože těch, jejichž zájem by mohl být jiný, bude zanedbatelně málo. Ať nechat se očumovat nebo někoho očumovat, obojí je pro normálního člověka stejně nedůstojné. Jelikož očumovaný, byť velmi vzdáleně, se dostává do role odsouzeného, na němž bude proveden experiment oddělení hlavy od trupu popravčí sekyrou, a čumějící zase přejímá roli, samozřejmě také velmi přibližně, publika zachvácené sadistickou zvídavostí nad výsledkem takového krvavého pokusu.

Rada Českého rozhlasu s projektem pana Bobka nesouhlasí, ale tak nějak spíš proto, že se jí zdá drahý. Pokud jde tedy o etiku, tak ta je v Českém rozhlase celkem zřetelně až na druhém místě.

(Psáno pro Česká média)