V poslední době se stále častěji v našich médiích zabydluje praxe citovat ve věcných otázkách odborníka na danou oblast. Což je na první pohled chvályhodné. Vytváří se tak kasta takových všude viditelných odborníků na určité obory, kteří se často v médiích vyjadřují k věcem své odbornosti. O planetách hovoří ředitel planetária Marcel Grun, o ekonomice šéf Liberálního institutu Miroslav Ševčík, o vyrovnání se s nedávnou komunistickou minulostí historik Pavel Žáček. To je zajisté praxe chvályhodná, protože odstraňuje určité projevy žurnalistického diletantismu. Snad by jen bylo třeba spektrum odborníků hovořících do médií rozšířit, aby to občas nevypadalo, že v republice máme jediného ekonoma či historika, ale to jen na okraj.

Někdy se ale stane, a není to řídký jev, že je odborník přizván novinářem, aby vyslovil názor, který vyloženě koinciduje s názorem vyjádřeným v celém novinářově příspěvku. Jinými slovy: odborník má ospravedlnit novinářův postoj a dodat mu odborné váhy. To samozřejmě nelze příliš uplatňovat v ekonomii či historii, a už vůbec ne v astronomii či kosmonautice. Velice snadno to ale jde v politologii. To je věda o zákonitostech politických uspořádání lidské společnosti, o faktorech působících na jednotlivé děje, o modelech politického života společnosti atd. Je to věda mezi vědami, je v ní kus historie, kus sociologie, kus psychologie, kus ekonomie, kus mediálních nauk. Tím pádem ji těžko přiřadit mezi obory vyloženě exaktní. Tu a tam umožňuje i protichůdné náhledy na tutéž skutečnost od dvou různých srovnatelně odborně zdatných politologů. To není na škodu, v různosti názorů je možné a dokonce potřebné hledat střípky pravdy.

Nemělo by se však stávat to, co se stává tu a tam českým politologům, totiž že podsouvají osobní politické preference do veřejně sdělovaných názorů. Ukázalo se to názorně v ČT (1.6.), kde v průběhu diskuse o aféře Kubice (krátce před volbami zveřejnil vysoký policejní důstojník fakta, která mají ukazovat na propojení politické moci s prostředím organizovaného zločinu). Několik politologů (R.Kučera, V.Dvořáková, B.Doležal, T.Lebeda) se shodlo na tom, že Kubiceho varovná výpověď je součástí předvolební artilerie jedné strany, konkrétně ODS. Že Kubice snad dokonce jedná v zájmu ODS. Tím politologové jakoby jinými slovy dali za pravdu premiérovi Paroubkovi, který veřejně Kubiceho obvinil z politické práce pro nejsilnější opoziční stranu, nazval ho křivopřísežníkem a lhářem.

Politologové se svým názorem, že Kubiceho výpověď ladí s kampaní ODS, zapojili do kampaně ČSSD, a to není přípustné. Jejich (politologický) názor totiž nebyl opřen ani o jediný věcný argument a byl odvozen výhradně od společně sdíleného dojmu, že načasování Kubiceho výpovědi nemůže být náhodné, a protože jedna a jedna rovná se dvě, nutně z toho plyne, že slouží ODS. Opakuji, že se jedná o dojem, nikoli o zdůvodněné zjištění. Ale tento dojem, vydávaný za odborný soud, má sílu ovlivnit veřejné mínění, které tradičně dá na slovo odborníků. V tom bylo angažmá politologů neodpovědné a z hlediska požadované nestrannosti nevyhovující.

(Psáno pro server Česká média)