Nejprve malé vysvětlení. Inspirován spisovatelem Zdeňkem Jirotkou a jeho Saturninem jsem si před časem i já založil soukromou kancelář. Tentokrát pro uvádění rozhlasových a televizních bludů na pravou míru. Ačkoli jde o podnik obecně veřejně prospěšný, neobtěžoval jsem se žádnou registrací, protože stejně nebylo kde. O to více mě zajímaly výsledky činnosti zánovní kanceláře. Samozřejmě, ve svém snažení jsem nebyl sám. Stal jsem se jen malou částečkou sílícího proudu vnímavých lidí, kteří nejsou spokojeni s tím, co se dnes s námi děje.

Nějaké výsledky se začaly kupodivu záhy dostavovat. Nezajímalo mě, kolik ředitelů z toho bolela hlava, nebo kolik dramaturgických plánů bylo upraveno. Jen mě trochu zaskočilo, že tento druh kritiky paradoxně pomáhal tzv. hlavnímu proudu vylepšovat už tak dobře promyšlenou manipulační techniku. Každá mince má dvě strany, tak to ve světě chodí. Ale přesto bylo zřejmé, že např. ČT24 začala ve svých nejhorších agresivitách náhle brzdit.

Jenže jedna stanice stále klopýtá jako oslík za otýpkou sena a tváří se, že se jí žádný kritický projev „zdola“ ani trochu netýká. Ano, je to má oblíbená ČRo Plus. Nevěříte? Tak se zaposlouchejte do jejich staničních upoutávek. Můžete celkem kdykoli, protože je s úpornou vytrvalostí opakují každý den bezmála každou hodinu. Připojený komentář oněch sloganů jde samozřejmě na vrub „Kanceláře pro uvádění rozhlasových bludů na pravou míru“.

ČRo Plus říká: „Jsme jediná česká stanice mluveného slova.“
Kancelář: Tohle připomíná slavné Rádio Jerevan. V danou chvíli v domácnosti příjemce mají pravdu. Správně by k tomu měli dodat „kterou právě posloucháte“. Váš přijímač totiž není schopen současně naladit jiné stanice, natožpak ty internetové.

ČRo Plus oznamuje: „Svět pohledem našich špičkových komentátorů.“
Kancelář: Co je to špičkový komentátor? Nabyli jsme dojmu, že by to mohl být ten, kdo politické orientaci vedení stanice vyhovuje nejlépe. Pravda je však jiná. Je to ten, který nedovede nic jiného než nějakou dobu souvisle a pokud možno zavile špičkovat.

ČRo Plus se vychloubá: „Naše komentáře se vám dostanou pod kůži.“
Kancelář: Zapomněli však prozradit, že většině posluchačské obce na té kůži okamžitě naskočí pupínky.

ČRo Plus někdy utrousí: „Když chcete něco vědět do hloubky…“
Kancelář: K tomu nutno připojit, že klidně i do šířky a do délky, ale pouze tak, jak si to přejí ti, kteří vysílání ovládají a řídí. Pokud se ptáte, kdo to je, odpověď je nasnadě. Naši z popela vstalí noví marxisté, kteří si dnes pro změnu říkají „levicoví liberálové“.

ČRo Plus slibuje nesplnitelné: „Když chcete vědět proč…“
Kancelář: K tomu nemáme co dodat. To, co slibují, je opravdu nesplnitelné.

A teď si představte, že za všechny podobné zhovadilosti je v ČRo Plus někdo více než královsky placen. Z peněz nás všech, tedy i vašich. Skrze ony neslavné, leč nahlouplými politiky uzákoněné koncesionářské poplatky.

Ona totiž platí zásada, že jaká jsou staniční hesla, taková je pak celá stanice. Jdete-li vysíláním ČRo Plus dál, zjistíte, že jediné opravdu hodnotné pořady jsou magazín technických zajímavostí a předpůlnoční čtení z literatury. Ze zpráv je to snad jen předpověď počasí, a to ještě jenom někdy. Citace ze zdrojů typu Guardian, New York Times a Washington Post mají totiž nulovou profesní hodnotu. Není to, můj milý Český rozhlase Plus, za všechny naše peníze všechno trochu málo?

Vzpomněl jsem si na Karla Čapka a jeho jiskřivý spis „Jak se co dělá“. Být dnes mezi námi, určitě by ho doplnil o hodně sarkastickou kapitolu „Jak se dělá mediální manipulace“. Oj, to by bylo počteníčko od mistra nad mistry.

Tak mě občas napadá, jestli metoda házení hrachu na stěnu má nějaký smysl. Ale vzdát to? Nikdy, to by udělal jen zbabělec. Ta zeď, stejně jako jiné podobné zdi, jednou spadnout musí. A opět si připomenu Čapka, který byl, vedle všeho ostatního, jedním z nejlepších žurnalistů, které jsme kdy měli. Ani on to nevzdával, pokud byl živ.

Takže, celý slavný Český rozhlase Plus, jděte mi do pytle. Děláte z posluchačů naprosté hlupáky. Jste mi jen k smíchu, protože jste ve své nezměrné pýše zapomněli, jak se má dělat POCTIVÁ žurnalistika. A také jste zapomněli, že jsme měli na výsost demokratické žurnalisty, od nichž byste se mohli dodnes učit, kdybyste ovšem chtěli. A kdybyste to uměli.