Úterý 13. května 2025, svátek má Servác
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

MÉDIA: S chladnou hlavou

diskuse (4)
Téma zmizelé Aničky připomíná, jak nesnadné je hledání hranice mezi riziky a možnostmi

Dlouho se v Česku neztratilo tolik dětí jako za poslední týden a půl. I člověk nesledující soustavně zprávy musí mít pocit, že policie každou chvíli po nějakém pátrá. Stalo se Česko nepozorovaně a takřka ze dne na den zemí, kde je „nebezpečno“ pro děti? Ale kdepak, to je jen mediální iluze vyvolaná případem pohřešované Aničky z pražských Kobylis. Do hlavních zpráv či na titulní strany dnes editoři – uvědomující si zájem veřejnosti – dávají i zprávy, které by jinak zůstaly spadlé pod redakčními stoly.

Ta věc má i z mediálního hlediska dvě roviny. Tou první je potenciál médií pomoci při hledání a jejich upřímná snaha tak učinit. První den dva po zmizení dítěte má klíčový význam, aby co nejvíc lidí vidělo jeho fotografii. V drtivé většině případů to vede k jeho nalezení nebo aspoň sehnání svědků. V případě Aničky se výrazně zapojily i webové sociální sítě, možná poprvé více než tradiční média. Fotografii ztracené školačky šířili na svých profilech či ve svých statusech například uživatelé Facebooku, výzvu k pomoci při jejím hledání zveřejnily i mnohé webové stránky. Bohužel to v tomto případě k rychlému úspěchu nevedlo.

Druhá rovina mediálního zájmu je problematická, rozhodně aspoň v etické rovině. Média více či méně vkusně parazitují na emocemi nabité kauze a dělají to čistě proto, že jim to zajišťuje větší sledovanost či čtenost. Slogany typu „Médium XY hledá Aničku“ jsou už vyloženě obchodnickým kalkulem, někde na úrovni „speciálů“ o rozvodu celebrit. Cirkusem zneužívajícím zoufalství rodičů je pak zapojení takzvaných senzibilů a podobných podvodníků. Nemá cenu to dotyčným redakcím vyčítat, ostatně je to přesně chování, které vychází se samotné podstaty bulváru.

Ať už samotný případ dopadne jakkoliv, a držme palce, aby dopadl dobře, je logické, že se mediální referování o něm zvrhne v obviňování a ukazování prstem, kdo za to může. Už teď to můžeme pozorovat, stačí sledovat titulky Blesku za posledních několik dní: Policie pátrání zanedbala!, To není možné! Zatím neprohledali Vltavu! či Proč hlídají hranice až teď?!. Pozadu není ani server iDNES: Seznam deviantů Česku stále chybí, mohl pomoci při hledání Aničky. Všichni mají jasno, ředitelka Nadace Naše dítě v Právu zase obvinila policii z toho, že se s žádostí o zveřejnění fotografie Aničky obrátila na média příliš pozdě.

Je vidět, že ani seriózní média se nenechají zahanbit a že jim dnes jejich bulvární sestry jen dramaticky zametají cestu k obecnějším úvahám, třeba o bezpečnosti, míře odpovědnosti (například rodičů a školy) či dopadu civilizačních jevů, zejména nových technologií. Zaznamenal jsem například velké debaty o tom, zda rodiče Aničky byli, či nebyli nezodpovědní, když nechali chodit devítiletou dceru samotnou ze školy. Je to nepřípadné a nevhodné, protože o konkrétních okolnostech nevíme nic, a právě přesná fakta jsou jediným, co může být relevantní.

Neexistuje nic jako přesný návod, kdy můžete dítě pustit samotné na ulici. Záleží vždy na tom, jaké dítě a na jakou ulici. Navíc eliminovat rizika číhající na naše děti v jakémkoliv věku nejde a je třeba vycházet z reálného posouzení situace. Ostatně platí, že ta největší rizika jsou obvykle ta, která ještě neznáme. Takže když se úzkostlivě „pověsíme“ na své potomky, možná tím způsobíme v jejich dospívání a vývoji více škody, než když nebudeme eliminovat tu miliontinu promile, že se jim může – nevíme kdy a nevíme jak – stát něco zlého.

Je dobře, že v médiích zní i hlas rozumu, takže ze zpravodajství jsme se dozvěděli, že Praha je pro děti jedním z vůbec nejbezpečnějších velkoměst na světě, za posledních dvacet let se jich zde ztratily dva tisíce a ze všech těchto případů skončil tragicky pouze jeden z nich. Problém je, že tyto informace zůstávají upozaděny a jsou velmi rychle zapomínány. Ale pokud budeme chtít hledat zobecňující závěry, pak jsou důležitější než emoce z jedné kauzy.

Dobrým mediálním terčem jsou i moderní technologie, takže už jsme mohli číst titulek: Znala únosce z internetu? (Aha!) Jaký byl podklad této zprávy? Nic než blábol nejmenovaného „pražského kriminalisty“. Shodou okolností se v těchto dnech objevily v médiích také výsledky letošní studie o rizicích internetu pro děti v Evropě. ČTK si s nimi poradila vskutku bravurně, a to zprávou s titulkem: České děti patří mezi nejvíce ohrožené riziky na internetu.

Je to velmi, ale velmi manipulující polopravda: v dosud zveřejněném materiálu se pouze píše, že víc rizik číhá v zemích, ve kterých jsou děti na internetu více aktivní, tedy v Estonsku, Litvě, Švédsku a také v České republice. Což je logické, tak jako v zemích s více automobily hrozí větší riziko na silnicích. V dotyčné zprávě končí odstavec s výše uvedenou informací doslova touto větou: „Jinými slovy, používání internetu přináší rizika i výhody, a najít mezi nimi hranici není jednoduché.“

Nehledě na to, že problém dotyčných průzkumů je ve vytváření virtuální reality. Není podstatné, kolik dětí vidělo v posledním roce na webu pornografii a zda to rodiče vědí. Lépe řečeno to není relevantní pro jejich bezpečnost. Jediným směrodatným údajem je případné následující porovnání: kolik dětí se stalo v konkrétní zemi obětí pedofilů v posledních deseti letech a kolik třeba před čtyřicet lety. Pokud to číslo není nyní dramaticky vyšší (a není), pak nejsme na pevné půdě faktů.

Přesně o tom celý tenhle problém je, a to nejen na internetu: o hledání hranice mezi riziky a možnostmi. Jakkoliv je kauza zoufalá a denervující, zkusme tu hranici hledat s chladnou hlavou.

LN, 23.10.2010

Gita Zbavitelová
13. 5. 2025

Hamás se na jeho propuštění dohodl přímo s Američany.

Aston Ondřej Neff
13. 5. 2025

Po čtyřiceti letech si lidé chtěli užít radosti „nevolit‟.

David Floryk
13. 5. 2025

Je tohle umění? Tato otázka nás čas od času napadá.

SÝR ZDARMA
13. 5. 2025

Hollywood chystá inkluzivní remake, který vydělá miliardy

Jan Ferenc
13. 5. 2025

Navzdory vší skepsi uznejme, že dokumenty existují.

Aston Ondřej Neff
10. 5. 2025

Pamatujete na kampaň „stydím se za svého premiéra‟?

Aston Ondřej Neff
12. 5. 2025

Jenom ANO a STAN jdou do voleb jako samostatné subjekty.

Aston Ondřej Neff
13. 5. 2025

Po čtyřiceti letech si lidé chtěli užít radosti „nevolit‟.

Chechtavej tygr
10. 5. 2025

Blondýna: „Už jsi to slyšela? Našeho kominíka srazilo auto!“

Kateřina Lhotská
10. 5. 2025

Pan Rakušan měl svoji sesli opustit už dávno.

Lidovky.cz
13. 5. 2025

Ačkoliv čeští hokejisté mají v úterý volno, skupina B na mistrovství světa v Herningu pokračuje. I...

Lidovky.cz
13. 5. 2025

Úterní program stockholmské skupiny A na mistrovství světa v hokeji obsahuje dva duely. Lotyšsko...

Lidovky.cz, ČTK
13. 5. 2025

V jihofrancouzském přímořském letovisku Cannes v úterý začal mezinárodní filmový festival, který je...

Lidovky.cz, ČTK
13. 5. 2025

V Úvalech zasahují hasiči u rozsáhlejšího požáru haly, vyhlásili druhý stupeň poplachu ze čtyř...

dtt Ditta Stein
13. 5. 2025

Gubernátor ruské pohraniční Belgorodské oblasti Vjačeslav Gladkov obvinil místní obyvatele, že...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz