Byl to dobrý vtip, anebo trestuhodná klukovina? Na tom se nemůžou shodnout ani účastníci internetových diskusí, ani seriózní novinoví komentátoři. Ale ať se na „narušení“ vysílání České televize díváme jakkoli, je nepochybné, že jde o událost překračující české rozměry.

Že se videopirátům podařilo proniknout do vysílání veřejnoprávní televize (někdy nepřesně označované za „státní“) a že odvysílali záběry fiktivního atomového výbuchu, informovala celá řada zahraničních médií. Rozhodně tomu věnovala větší pozornost než jiným, nepochybně důležitějším událostem v Česku v poslední době.

První zprávy na zahraničních zpravodajských serverech zároveň obsahovaly noticku ve smyslu, že zatím není známo, jaký smysl či důvod akce má. To nevíme dosud, byť se k proniknutí do vysílání přihlásila umělecká skupina Ztohoven. Ta tvrdí, že šlo o recesistický happening bez politického pozadí.

Záleží samozřejmě na tom, jak si vysvětlíme termín „politické pozadí“. Autoři happeningu totiž zároveň uvádějí, že chtěli „zpochybnit pravdivost mediálního prostoru“. A to už svým způsobem politické prohlášení je.

Bylo by dobré mluvit jasnou řečí. Na celé akci opravdu není nic politického (všechna ty vzletné úvahy o „možné záměně mediálního obrazu za svět reálný“ nejsou ničím jiným než planými žvásty), ale ani uměleckého. Pokud samozřejmě nepřistoupíme na postmoderní tezi, že umění je vše, co za něj označíme.

Ale akce Ztohoven nesplňuje ani kritéria pro šíření poplašné zprávy, kvůli kterému budou její autoři asi trestně stíháni. Se svým atomovým hřibem nevstoupili do zpravodajské relace, ale do pořadu, který vysílá pro výletníky záběry kamer z turistických lokalit. A který je - jak se mnozí zřejmě vůbec poprvé dozvěděli - fakticky placenou reklamou.

Nevíme, jestli se státním zástupcům či právníkům České televize podaří sehnat diváky, kteří odsvědčí, že kvůli dotyčným několikavteřinovým záběrům prodělali šok a byli „smrtelně vyděšeni“. Ale pokud ano, tak riskují zesměšnění.

Jak se lze přesvědčit na internetu, ony záběry (http://www.youtube. com/watch?v=PdVbjXmjEBA) nejsou ve skutečnosti tak autentické, jak tvrdí novinové články. Navíc byly vysílány zároveň s webovou adresou zmíněné „umělecké skupiny“. A pak, žijeme v informačním věku. Průměrně inteligentní člověk ani nemusí přerušit pití ranní kávy a s použitím dálkového ovladače se během pár vteřin přesvědčí, že v Krkonoších opravdu žádná atomová válka nezačala.

Max nebo Kapitán Půlnoc

V Česku ilegální vstup do vysílání proslavil pohádkový Rumburak. Ale podobné incidenty se dějí i v realitě, byť jsou poměrně ojedinělé. O těch nejzajímavějších ve světovém měřítku se píše mimo jiné i v hesle anglicky psané internetové encyklopedie Wikipedia. Detaily o „atomovém hřibu“ v Krkonoších se zde objevily ještě v neděli, tedy pár hodin po odvysílání záběrů.

Dokazuje to dvě věci: jak dobře tato encyklopedie tvořená internetovými uživateli funguje (informace o incidentu jsou zcela korektní a věcné) a jak zajímavá věc se lidem ze Ztohovenu podařila. Snese srovnání s jinými, dřívějšími incidenty, které se staly už svým způsobem legendami a o kterých už byly například i natočeny filmy.

Asi nejznámější se stal 22. listopadu 1987 v Chicagu. Hackeři nejprve vstoupili do vysílání lokální komerční stanice (během sportovní relace v rámci hlavních večerních zpráv po deváté večer) a pak, zhruba o dvě hodiny později, do vysílání veřejnoprávního kanálu PBS (při vysílání britského seriálu Dr. Who).

Diváci mohli vidět záběry (http://www.youtube.com/watch? v=OnDYssFcNxc), na kterých byl muž v masce Maxe Headrooma, v té době populární kyberpunkové postavy známé z britské i americké televize. Muž pronesl pár obscénních poznámek, pak si stáhl kalhoty a jeho společník mu naplácal na zadek. Případ vyšetřovala FBI, pachatele se však nikdy nepodařilo odhalit.

Větší smůlu měl v tomto ohledu hacker, kterému se 26. dubna 1986 podařilo vstoupit do vysílání stanice HBO, lépe řečeno jejího vysílání na americkém východním pobřeží. Na obrazovce se téměř na pět minut objevil vzkaz protestující proti výši měsíčního předplatného zmíněného kanálu. Obsahoval zároveň výhrůžku, že útok mohou očekávat i další dva televizní kanály, a byl podepsán pseudonymem „Kapitán Půlnoc“.

Policii se později podařilo zjistit, že útočníkem byl John R. MacDougall, technik a majitel obchodu s televizní technikou. Jeho pohnutky byly čistě praktické: jak tvrdil, vysoké ceny předplatného mu působily obchodní ztráty, protože ohrožovaly prodej satelitních antén. MacDougall byl nakonec odsouzen k pokutě 5000 dolarů a roční podmínce.

Zmíněné incidenty mnoho nespojuje: každý byl technicky proveden jinak a jejich aktéři měli zcela jinou motivaci. Jediným společným jmenovatelem je „únos televizního signálu“.

Bezpochyby jde o trestný čin, podobný třeba krádeži: když nic jiného, tak může způsobit konkrétní finanční ztráty a ohrožovat tak podnikání televizních společností. Ve Spojených státech proto pro pachatele těchto činů platí od konce osmdesátých let poměrně vysoké tresty: pokuta do čtvrt milionu dolarů a až desetileté vězení.

S postihem musí počítat i lidé ze Ztohovenu. Ale uznejme jim i to, že v jistém smyslu byla jejich akce záslužná. Objevili díru, kterou teď Česká televize může zalepit. Uvidíme také, jak jsou na podobný incident připraveny české zákony a trestní orgány.

A co se týče spravedlnosti? Podobné trestné činy přímo volají po zavedení institutu „veřejných prací“. Parky a prostranství kolem televizních budov na Kavčích horách by jistě na pár měsíců skupinku šikovných „umělců“ skvěle zaměstnaly.

LN, 20.6.2007

Autor je novinář