Redakce Neviditelného psa obdržela včera rozhořčený protest šéfredaktora týdeníku Respekt, pana Erika Taberyho. Neviditelný pes si totiž dovolil hodně. Zveřejnil článek kanadského novináře Petra Adlera, který v něm použil úryvky ze své e-mailové korespondence právě se šéfredaktorem Respektu. V této korespondenci vytýkal Taberymu, potažmo celé redakci časopisu, že bez jakýchkoli důkazů uveřejnili "svědectví" ošetřujícího psychiatra a jeho duševně nemocné pacientky, jež si údajně koupila svou milost od prezidenta republiky. Protože se s tím svěřila ještě dvěma dalším lidem, časopis její tvrzení publikoval, jakkoli šlo o "důkazy", jež směle můžeme nazvat "jedna paní povídala".
Pan doktor se na slova své pacientky po dvou letech rozpomněl a hned to musel běžet sdělit redakci Respektu - s největší pravděpodobností dokonce ještě dřív, než se s tím obtěžoval na policii. Časopis nelenil a tvrzení pacientky uveřejnil pod názvem "Milost na prodej" a s podtitulkem "Svědectví odhaluje skrytou tvář hradní spravedlnosti". Tedy už v záhlaví se tvrzení oné pacientky bere jako prokázané, nikoliv jako podezření, jak se pokoušel Respekt obhajovat nedávno Karel Hvížďala.
Pan šéfredaktor se jako obvykle odvolává na povinnost novináře informovat veřejnost - a to i v případech, kdy metody a tvrzení listu hrubě porušují základní pravidla novinářské práce a těžce se proviňují proti etice. Byl to případ Milana Kundery, na základě jednoho papíru nařčeného ze spolupráce s komunistickou Státní bezpečností. Byl to ale i případ poslance Věcí veřejných Jaroslava Škárky, jemuž redaktorka Respektu slíbila, že rozhovor nebude nahráván, ale přesto jej nahrála a časopis jej celý otiskl. Další sprosté porušení základních principů novinářské práce. (Touto hanebností se zabýval i náš deník: Respektu nehodný Respekt.) Nu a poslední výstřelek Respektu byl o tom, že omilostněná, psychicky nemocná policistka a její psychiatr něco tvrdí o prezidentu Klausovi a jeho spolupracovnících.
Dříve uznávaný časopis klesl po odchodu většiny svých redaktorů před pěti lety postupně až na úroveň bulváru - očerňování významných osobností, zveřejňování odposlechů, tvrzení nepodložená jediným důkazem... A nyní se šéfredaktor listu rozčiluje nad tím, že někdo jiný si dovolil uveřejnit část své korespondence s ním, tedy zachoval se stejně, jako se celá redakce Respektu chová už dlouhé roky.
Šéfredaktor Respektu argumentuje při obhajobě prohřešků redakce tím, že k porušování novinářských zásad a etiky jej opravňuje "veřejný zájem". Co je podstatou tohoto "veřejného zájmu", jaké jsou jeho mantinely a co vše je dovoleno, si ovšem určuje redakce časopisu sama, a pasuje se tak do role novinářského Pánaboha.
Přesto redakce Neviditelného psa na e-mail Erika Taberyho zareagovala smířlivě a se slovy "Nejsme jako oni" článek Petra Adlera stáhla.