Co přinesly noviny ve druhém květnovém týdnu

Na koho si média zasednou, má to spočítané. Stačí, aby pravidelně kropila své oběti živou či mrtvou vodou, a výsledek na sebe nedá dlouho čekat. Vyrobit hrdinu? Není problém. Podusit politika, úředníka, policistu? Kdykoli, jakkoli, v čemkoli. Jen žádnou nudu!

Zatímco rádia mají tzv. kontaktní pořady, tištěná média se musí spoléhat na ruch předstíraný. A tak i články připomínají klipy, jsou stručné, pestré, vtipné, chaotické. Mají-li být písmenka „vyplýtvána“ na zásadnější téma, přichází na řadu rozhovor. Čte se snadněji a umožňuje zpovídanému atraktivnější pózy než autorský text. Alexandr Kramer v Právu a Renata Kalenská v Lidových novinách již stěží něčím překvapí. První si z rešerší sestaví priority, na něž se bude ptát, druhá ráda číhá, co proud politikových slov přinese a čeho se bude moci zachytit tak, aby byl čtenář-sadista spokojen.

Různí lidé, různé styly, avšak zásobárna kořistí totožná. Vždyť kolikrát už se stalo, že všechny noviny otiskly v sobotním vydání interview se stejnou osobou. 6. května měl Martin Bursík štěstí: u jeho dveří zazvonily jenom dva deníky. Alexandr Kramer (Právo – pozn. red.) se držel zpátky a kladl logické a věcné otázky. Zato Viliam Buchert z MF Dnes – patrně ze samého zoufalství, že musí po stoprvé ohřívat všemi již ochutnanou polévku – vnesl do daného žánru nový prvek a své dotazy uvozoval přikázáními Desatera. Podivnější změť oslích můstků abyste pohledali! Vžijte se na chvíli do kůže tazatele. Na co se budete ptát po imperativu „Nezabiješ“? No přeci na poslaneckou imunitu! A co „Nezesmilníš“? Také vás napadne otázka na přístup zelených k případné tiché spolupráci ČSSD a KSČM? Jiný typ rozhovorů nabídly hned třikrát v minulém týdnu Hospodářské noviny. Vybraly si zahraniční experty na politiku a mezinárodní vztahy a daly jim prostor v evropských souvislostech okomentovat domácí dění. Ne že by snad některé otázky nebyly zavádějící, leč konečnou kvalitu zajistily moudré názory neprofláknutých politologů. Moudra však ze stránek HN pronášel 9.5. i prezident republiky. Michal Růžička s Petrem Šimůnkem celkem obratně z Václava Klause vymámili břitké poznámky na adresu ČSSD, ODS, Svatopluka Karáska, trojice filmařů Chytilová-Menzel-Krejčík, Tonyho Blaira, ba i Margaret Thatcherové. K tomu všemu hlava státu zaujala pozici ideologa hodnotícího návrhy zákonů podle svého přesvědčení, a zopakovala svůj mimoústavní postoj k procesu jmenování menšinové vlády, který dává vzpomenout na „vrtošivého staříka“, jak prostořece prezidenta nazval jiný známý ješita.

Úplně od lesa na čtenáře před volbami chodí Lidové noviny. Stranické lídry si zvou k dvouhodinovému výslechu do redakce, kde se na ně vrhne smečka zpravodajců a komentátorů. Své dojmy a postřehy poté žurnalisté vyklopí na zvláštní dvoustraně. Nakolik ale lze jejich výpovědi věřit? Jak moc je na štíru s objektivitou? Nebylo by lepší přinést celý záznam seance, byť třeba na webových stránkách formou přepisu či nahrávky?

Nešťastným mužem uplynulého týdne se stal šéf civilní rozvědky Karel Randák. Nikam nekandiduje, na rozdíl od politiků se médiím vyhýbá, a přesto byl při povýšení do hodnosti generála na Hradě zuřivě fotografován ze všech úhlů. Stačilo, aby pár dnů před tím zauvažoval o možnosti čerstvé „pecky“ nepřevzít a zůstat v ústraní hodném špiona. Pak se ale rozhodl ceremoniálu zúčastnit v pro něj nezvyklém plnovousu a brýlích. Maskování českého Bonda však pouze vydráždilo novináře k většímu úsilí, pročež si Randáka mohli v úterním Právu a MF Dnes v plné kráse prohlédnout jak spořádaní občané, tak nezvedení teroristé. Koho by zajímalo, kdyby fotoreportéři a editoři ohrozili generálův život? Vždyť hlavní je, že se něco děje, a nejlépe když rovnou teče krev…

Literární noviny 15.5 2005