Asi všichni máme v živé paměti předvánoční „kauzu“ na Státním fondu životního prostředí. Média tehdy napjala všechny síly, aby z křesla ministra životního prostředí sesadila Pavla Drobila a zdiskreditovala i premiéra Nečase. To se jim podařilo. Když však dnes vyplouvá na povrch mnohem zásadnější kauza privatizací Mosteckých uhelných dolů, ze kterých měli dostat provizi lidé blízcí Stanislavu Grossovi, média mlčí. Proč?

Obecně platí, že novináři názorově inklinují spíše doleva. Z tohoto bych české novináře - se vzpomínkou na Jiřího Paroubka - ještě nepodezíral, ale jisté náznaky tu již jsou. Každopádně důvod vězí zřejmě v tom, že Stanislav Gross již není taková ryba. Není jej odkud sesadit a není ani předákem vlastní strany, takže ta se od něj může jednoduše distancovat. Vliv na politickou scénu je tedy nulový. Zato kauza Drobil v sobě měla potenciál rozvrátit celou vládu a to bylo pro média sousto. Celé to poukazuje na nepříliš hezký rys tzv. investigativní žurnalistiky, ve které nejde o odhalení podstaty problému (kauza Gross je s tou „Drobilovou“ minimálně srovnatelná), ale o posílení vlastního vlivu a mocenského postavení. Tím však významně trpí tzv. pověst médií jako bojovníků za pravdu. Houbelec, jde jim o moc, stejně jako politikům.

Proč je vyvedení části privatizačních prostředků lidem blízkých Grossovi citováno jen v Mladé frontě Dnes a nikde jinde? Kde jsou další média, přenosy, tiskovky, analýzy? Nikde, protože není zájem. Vysvětlení spočívá zřejmě v tom, že média, stejně jako politici, mají vlastní zájmy, i ony někdo sponzoruje, někdo je vlastní a jeho názory musejí chtě nechtě alespoň částečně reprezentovat. Proč média nepátrají dál po privatizačních rozhodnutích Zemanovy vlády? Po její roli při prodeji IPB? A jaká byla role dalších vlád Vladimíra Špidly a Jiřího Paroubka? Nešlo náhodou o propracovaný systém vyvádění peněz z privatizací, které Zemanova vláda prováděla jak na běžícím pásu, spíš než o individuální „grossovinu“? A dozvíme se to někdy?

Spíše ne. Jednoduše proto, že čtenáře nějaká pochybení z před deseti let nezajímají, nelze z takových kauz vytlouct žádný kapitál a ani se přiživit na všeobecném názoru, že „tady vždycky kradla jenom Klausova ODS“. Ano, i novináři hrají svoji roli v politice a rozhodně nejsou strážci demokracie, jak se o nich s oblibou píše (respektive oni sami o sobě píšou).

Garanti proti korupci

Korupce se stala jedním z ústředních bodů Nečasovy vlády a protikorupční balíček, ať je jakýkoliv, je nejpropracovanější a nejrozsáhlejší koncepcí boje proti korupci za dob českých vlád. Zatím nám však jaksi chybí garanti, kteří jej budou prosazovat. Věci veřejné mají samy máslo na hlavě (viz zde) a TOP 09 zase za garanta boje proti korupci zvolila dlouholetého poslance Pavla Severu, který je namočen v kauze podezřelého nákupu minometů pro českou armádu. Bude tak moci pomáhat korupci a její praktiky popisovat, protože s nimi má zřejmě bohaté zkušenosti, ale určitě nebude mít zájem na jejich odhalení a potrestání.

Garantem ODS je pak premiér Nečas, na kterého se zatím žádná kauza vytáhnout nepodařila, proto novináři obratně využili kauzu na SFŽP a přehráli jí přímo na premiéra, protože jim nezapadal do obecně sdílené představy, že všichni politici kradou. S odchylkami se totiž těžko pracuje, proto potřebovaly sdělovací prostředky i Nečase zařadit do jednotné linie, která mimochodem i lépe prodává než vysvětlování složitých problémů a výjimek. Jednodušší je přece říci, že kradou všichni. Jestli jde však v takovém případě o opravdovou ochranu demokracie a nestranné střežení spravedlnosti, Bůh suď.

Autor je výkonným redaktorem CEVRO Revue

Klic.blog.idnes.cz