Převážná většina komentátorů i analytiků, kteří hodnotili duel Václava Klause s Janem Švejnarem v sociálnědemokratickém senátním klubu z 29. ledna 2008 přenášený stanicemi ČT 2 a ČT 24, se odvolávala na slavnou debatu Johna Fitzgeralda Kennedyho s Richardem Nixonem z 26. září 1960 v Chicagu při primárkách, kterou přenášela televizní stanice CBC. Komentátoři později napsali, že americká debata naprosto proměnila povahu americké politiky a pasovala televizi na rozhodující politickou a kulturní instituci.

Tohle samozřejmě nikdo u nás napsat nemůže: oba protagonisté předvedli standardní výkony, ani jeden ničím nepřekvapil. Překvapili jen komentátoři, kteří víc než na obsah řečeného se soustředili na jejich vzhled a gestikulaci a podobně připomínali i duel z roku 1960, ač právě tehdy nezvítězil Kennedy jen televizním vzhledem, ale hlavně obsahem, tedy tím, co říkal. Debata mu propůjčila navíc oblibu hvězdy, kterou dosavadní politici typu Eisenhowera neměli, protože médii pohrdali. Eisenhower sám sebe i jako prezident viděl jako generála a lidi z médií jako poslušné vojíny.

Kennedy nastolil dvě velká témata: poukazoval soustavně na to, že během vlády republikána Eisenhowera ztratily Spojené státy převahu, že je Amerika příliš spokojená sama se sebou a že se jeho protikandidát vymezuje jen vůči příliš vzdáleným cílům, zatímco o Castrovi vůbec nehovoří, ač představuje pro USA největší ohrožení, protože Kuba leží 150 kilometrů od amerického pobřeží a tryskové letadlo tuto vzdálenost přeletí za osm minut. Kennedy doslova řekl: „Jak může tento muž vzdorovat Chruščovovi, když nedokáže vzdorovat Castrovi.“

Kennedy si nejprve získal Američany tím, že jim sliboval vrátit silnější pozici ve světě, a hlavně tím, že se jasněji vymezil vůči Castrovi a Chruščovovi a kvůli této taktice byl taky nominován demokraty jako Nixonův protikandidát a teprve pak přišla osudová debata. Ale i v této debatě nešlo o to, že by byl Kennedy živější a lépe gestikuloval, jak říkali naši komentátoři, ale naopak proto, jak později napsal Halbestam, že „byl přitažlivý, nestavěl se do žádných póz a zůstal instinktivně chladnokrevný“. Televize je médium, které vyžaduje chladnokrevnost a odhaluje levné pózy.

Kennedy byl odpočatý, opálený, plný vtipu, ironie a schopnosti vidět sám sebe zdrženlivě a s humorem. Nixon byl unavený po nekonečné šňůře vystoupení, ve studiu se silně potil, neohrabaně gestikuloval a tón jeho řeči byl umělý, takže působil, že si na příjemného člověka jen hraje, místo aby příjemný byl. Russel Baker později napsal: „Toho večera nahradil obraz v jazyce politiky psané slovo.“

Podíváme-li se na duel našich prezidentských kandidátů tímto rastrem, pak Václav Klaus už tak jednoznačným vítězem, jak tvrdili komentáři, rozhodně nebyl. Naši analytici jen nálepkovali.

Vyšlo v týdeníku A2

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel