Noviny jsou denně narvané obřími titulky.

„Aféra kolem financování Národní galerie dolehla až na vládu.“
„Ředitel Fajt si nechává hradit svůj plat od Komerční banky.“
„Kauza Fajtova honoráře způsobila konflikt ve vládní koalici.“
„Kauza Fajt: vyšetřování pokračuje.“
„Fajt platil sám sobě: skandál štěpí sociální demokracii.“
„Případ ředitele Fajta: další jednání v Lánech.“
„Vývoj kauzy Fajt: premiér se sešel s prezidentem.“
„Kauza Fajt graduje: budou předčasné volby?“
„Padne vláda kvůli Fajtově aféře?“

Není možné otevřít jediné noviny, kouknout na titulní stránku časopisu, zalistovat bulvárem nebo se podívat na zpravodajství nějakého serveru. Všude samý Fajt a důsledky jeho defraudační aféry. Že to není pravda? Že jste žádné takové titulky nikde neviděli? No právě.

Přesně takhle by ty titulky totiž zcela jistě vypadaly pouze v případě, pokud by ředitel Fajt nepatřil do oné chráněné kulturně mediální partičky. Ale nevypadají. Média nesypou denní přívaly podrobností o hospodaření s veřejnými prostředky v Národní galerii pod Fajtovým vedením, nehrnou na nás další díly seriálu o jeho finančních kontroverzích v jiných jeho dřívějších funcích, detaily o jeho majetku či soukromí, o politických či lobbistických vazbách. Nic, jedno velké nic.

Sledujeme horečná jednání o budoucnosti vlády, jedno ostré prohlášení střídá druhé, ale už se nějak nikdo neptá, proč a jak to všechno vzniklo. Vzniklo to odvoláním ředitele Fajta kvůli závažným zjištěním ministra kultury o čachrech v Národní galerii. Ale Fajt má krytí, patří do té správné party, a tak se média tváří, že vládní krize je tu nějak sama od sebe, podstatné jsou na ní jen denní tanečky politiků kolem mikrofonů, ale sama příčina toho všeho, ta nikoho nezajímá, na tu si nikdo nevzpomene.

Natož aby nazval současné politické turbulence jediným možným správným titulkem: Případ Fajt.