Předseda ODS Mirek Topolánek odmítl přijít o tomto víkendu do diskusního pořadu TV Nova 7 čili sedm dní. Měl proti němu usednout ministerský předseda Jiří Paroubek. Takové odmítnutí není v našich luzích běžné, naopak je vnímáno (a novinové glosy to potvrzují) jako projev slabosti a bázně z protivníka. V Lidovém domě a některých redakcích se už možná radují, že Topolánek zase jednou projevil svůj strach ze síly Paroubkovy argumentace a odpískal to, neboť předem tušil svou porážku.

Nevím, zda toto vysvětlení sedí. Neptal jsem se pana Topolánka, a ptát se ho nebudu. Být, či nebýt v nějaké televizní debatě je jeho právo, stejně jako to, zda a kdy usoudí, že jeho neúčast je politicky nosnější než případná účast. To jsou politické hrátky, které nakonec mohou sloužit jen určité specifické komunikaci mezi oběma partnery – soupeři z hlavní vládní a hlavní opoziční strany. Nepřisuzoval bych tomu větší důležitost.
Napadá mě ale obecnější teze. V našich televizích je objektivně přeparoubkováno a přetopolánkováno. Skoro už nemine týden, aby proti sobě tito dva muži nezasedli ve studiu některé z našich televizí. A při příslovečné kreativitě jejich mediálních poradců se asi těžko dá očekávat, že z nich týden co týden budou vypadávat nová, neotřelá, nosná moudra a témata. Naopak, je důvodné podezření, a praxe to potvrzuje, že se tyto debaty neustále točí tématicky i argumentačně v kruhu. Jediné, co jednu od druhé odlišuje, je míra arogance, s níž se navzájem častují, a další a nové nadávky, které si pro sebe přichystali. Nejsem si však jist, že televizní divák je vyloženě natěšen, zda Jiří Paroubek v novém pořadu vytáhne větší kartu, než že pošle Topolánka do cvokhauzu, či zda Mirek Topolánek najde synonymum pro slovo lhář, jímž nejčastěji Paroubka označuje. Do těchto diskusí se neodvratně vkrádá nuda a šeď.

Přitom ještě před předchozími volbami byly přímé duely šéfů nejdůležitějších politických uskupení vždy jakýmsi vyvrcholením palebných manévrů jejich podřízených. Teprve jako bonbónek po všech Nečasech a Škromaších, Římanech a Grégrech, Langerech a Šlinzích nastoupili před kameru pánové Klaus a Zeman, resp. Klaus a Špidla, aby si to rozdali v nejvyšší – královské hře. Tu pak vedli se střídavým úspěchem. Říká se, že porážka od Špidly přinesla zjara 2002 předzvěst parlamentní porážky Václava Klause a jeho ODS. Něco na tom je. Národ vnímal souboj lídrů jako rozcvičku na volby. A bral je také náležitě vážně. I proto, že se nečastovali výrazivem, které je dnes běžné, ale sváděli spolu šachovou partii.
To se dnes stát už nemůže. Hlavně proto, že nastala taková inflace soubojů Paroubek – Topolánek. Také proto, že přinejmenším Jiří Paroubek si z nich udělal pravidelný fetiš, jak je zřejmé i z jeho podrážděné reakce na výsledky diváckého hlasování, v němž neuspěl, ačkoli mu jeho vnitrostranický průzkum poskytl jiné resumé. Nyní tedy Mirek Topolánek protrhl bludný kruh nikam nevedoucích televizních šarvátek a nechal v ringu soupeře samotného. Paroubkovi byl obratem nalezen náhradní soupeř v předsedovi lidovců Miroslavu Kalouskovi. Troufám si tvrdit, že to bude duel o dva řády zajímavější, nejen proto, že mezi oběma politiky panuje opravdová neláska (kdežto mezi Paroubkem a Topolánkem může jít hlavně o pravo-levou předvolební čtverylku pro masy). A také proto, že Kalouskova strana je součástí Paroubkovy vlády, o níž premiér říká, že ji nepotřebuje, a také to praktickými kroky potvrzuje. Máme se tedy v neděli na co těšit.

A že nepřijde šéf ODS? Myslím, že to není žádná škoda – pro něj, ani pro diváky. Naopak, když se teď učiní jeden z možných budoucích premiérů trochu vzácnějším, může na trhu politických akcií jedině zvednout svoji cenu. Možná i to je jeden z důvodů, proč do té Sedmičky odmítl přijít.

16.3.2006

(Psáno pro server Ćeská média)