Duet česko-slovenských novinářů Luboše Palaty a Martina M.Šimečky, který se v režii Michala Prokopa odehrál v posledním vydání televizního talk show Krásný ztráty, ponoukl slovenského spisovatele Gustava Murína k rozhořčené inventuře rozmanitých rodinných, autorských, politických atd. anamnéz zejména druhého jmenovaného, nového šéfredaktora Respektu Martina Šimečky. Murínova slova lze chápat, zejména v kontextu nedávné slovenské minulosti. Pro naše prostředí si představme analogie třeba s otcem a synem Dobrovskými, otcem a synem Dienstbierovými atd. To je, řekněme, psychologické a politické pozadí souvislostí.

Mě na notování účastníků Krásných ztrát zaujaly především jednotlivé sentence, které padaly z jejich úst. Některé zmiňuje i Murín, jiné si pro změnu já dovolím vytesat jako ty, na které není radno zapomínat.

Šimečka příkladně pravil: „Slovensko bude vždy pozadu za Českem – než se vyhrabe ze svých nevýhod.“ To je věta hodná pacienta příslušné léčebny. Buď se Slovensko jednou „vyhrabe z nevýhod“, čímž skončí ono „vždy“, podobně jako „tisíciletá říše“ či „věčné spojenectví tábora socialismu“ (snad jen ten „dočasný pobyt vojsk“ trval toliko dvacet let). Nebo naopak nebohé Slovensko opravdu bude „vždy pozadu za Českem“, a pak už je tedy jasnější, proč si pokrokově naladěný Šimečka našel trafiku raději v Čechách, když od Slovenska vlastně nic moc nečeká.

Ale dosti ironie. Šimečka prostě sklouzl k laciné a skrz naskrz šovinistické floskuli (pražských) intelektuálů, která poučuje o tom, že Slovensko je zaostalejší předměstí velké Prahy a je třeba mu hodně pomáhat, aby aspoň zdálky dohlédlo na záda nedostižnému českému vzoru. Je to tedy od Šimečky divné, zejména když právě Slovensko mu dalo celé jeho mládí a slušnou kariéru v dospělosti, ale to nechť si porovná on se svým svědomím. Věcně jeho věta neobsahuje žádnou informaci.

Podobně jako další Šimečkova perla: „Politici jsou na Slovensku stejně stupidní jako v Čechách.“ Možná bychom čekali, že politici na Slovensku budou – Šimečkovýma očima – stupidnější než ti čeští, ale kdepak. Politici vulgo nepřátelé veřejnosti jsou prostě stupidní od přirozenosti a jejich rodný jazyk, národnost a další specifika toto genetické zadání nemohou přebít. To je další floskule namyšlených kavárenských žvanílků, kteří si udělali pracovní náplň z ostouzení politiků, politické sféry či politiky samotné.

Je mimochodem zajímavé, jak mnoho takových „kritiků“ politické scény se (neúspěšně) pokoušelo v minulosti o vlastní vstup do politiky. O to agresivnější pak bývá postoj podobných vyvržených adeptů moci vůči těm, kteří v té profesi uspěli nebo aspoň obstáli s nejmenšími možnými šrámy. Říkat od barového stolu, že „politici jsou stupidní“, je stejně nicotné, jako deklarovat od stranického nebo parlamentního pultíku, že novináři jsou zákeřní a zkorumpovaní. Jistěže někteří politici trpí intelektovým deficitem a jistěže někteří novináři trpí deficitem profesionálním a morálním. Atakovat ale dotyčnou skupinu jako celek může jen ten, kdo vlastně nechce znát a sdělovat pravdu, nýbrž ten, kdo chce upozornit jen na svůj postoj. Což je nesporně i Šimečkův případ.

A jeho pražský kolega Luboš Palata, který se profiluje jako znalec a povolaný hodnotitel slovenské reality, takto předřečníka doplňuje: „Dnes už se slovenské noviny vyrovnaly českým.“ V té větě je dvojí sdělení. Jednak si Palata zřejmě myslí, že dříve se slovenské noviny českým nevyrovnaly (dále viz Šimečka a zmíněné slovenské „opoždění“). A jednak si Palata myslí, že české noviny by měly těm slovenským (nebo jakýmkoli jiným) sloužit za vzor. Ani jedno neplatí, dodejme: naštěstí. Slovenské noviny nepotřebují svůj vzor z Prahy, protože vyrůstají z jiných kulturních, psychosociálních, demografických atd. tradic a zadání. Říci o nich, že jsou „lepší“ nebo „horší“ než české, je asi stejně hluboké, jako tvrdit, že lidová píseň z Domažlic je „horší“ nebo „lepší“ než lidová píseň z Liptova. Takového tvrzení je mocen jen naprostý ignorant nebo někdo, kdo sleduje konkrétní (politický) cíl. Těžko říci, čemu z toho obojího je blíž pan Palata. Faktem ale nesporně je, že - stejně jako Šimečkovy - ani jeho zjevené pravdy neobsahovaly pranic, kvůli čemu bylo nutné zabrat třicet minut vysílacího času České televize.

(Psáno pro Česká média)