A je to tady. Nové ambiciózní zpravodajství TV Prima má prý stát na příbězích. K témuž od počátku roku směřuje Radiožurnál paní Tachecí. A tištěná média? Nedostižně vedou. Zpravodajství deníků nám už v úvodu neříká, co, kde a kdy se stalo. Vyprávění zpravidla začíná od Adama, v lepším případě od zlomových okamžiků v životech aktérů pozornost přitahujících událostí.
Líčení osudů Barbory Škrlové nahradila chronologie chorob Václava Havla a zejména přímý přenos ze soudní síně, v níž stanul „heparinový vrah“ Petr Zelenka. Co se nehýbe, čtenáře neupoutá, míní lačné redakce. A tak se pumpují pomyslné volty i tam, kde všechno kdysi pokryla krátká noticka ČTK. S analytickými náměty se nakládá jak se šafránem. Pročež propad akcií na světových burzách si musí rozebrat každý sám, těch pár rádoby znalých komentářů nám v tom příliš nepomůže.
Tím spíš oceňme tři žurnalisty, kteří v minulém rozmetali příběhy, jež byly tuze pečlivě napsány. Prvním je Michal Mocek. Když jeho domovské Právo, které vždy mělo slabost jak pro Vladimíra Železného, tak pro téma sudetoněmeckých hrozeb, nabídlo obsáhlé interview se srdnatým poslancem EP, v němž se to eurostrašáky jen hemžilo, zareagoval briskní a důslednou polemikou. Dokázal, že viset na rtech novodobým Ezopům nemusí být zrovna správným přístupem. Zastal se Charty základních práv, nadřazenosti práva evropského nad národním i fenoménu evropského občanství a suše vysvětlil, proč od teatrálních gest proti papírovým drakům upouští i hrdé Polsko.
Pochlapil se také Jaroslav Spurný z Respektu, na jehož dobrou práci zdařile navázaly Hospodářské noviny. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká při obhajobě svých schůzek s exministrem spravedlnosti Pavlem Němcem poukázala na jejich přátelský charakter. Kdepak Čunek, o toho nešlo ani náhodou! Jenže Spurný si všiml, že nedlouho po přátelských sezeních Vesecká rozhodovala o závěru kauzy prostopášného katarského prince, v němž Němec čelil podezření z korupce a zneužívání pravomocí. Dostala se tak do křížku s etikou a snad i se zákonem. Škoda pestrých barev při ilustrování panenské role nejvyšší z nejvyšších. Jak hluboko klesla, již dnes šíří vrabci po střechách.
A konečně příklad novináře, který se vklínil do justičního soukolí. Tomáš Němeček z Hospodářských novin měl už asi dost planého, neefektivního psaní a vzal zákon do vlastních dlaní. Zaplatil kolek a upozornil Krajský soud v Ostravě na nedostatky v majetkovém přiznání Jiřího Čunka, hlavně na chybějící zmínku o hypotečním úvěru. Předseda lidovců vyvázl s dvacetitisícovou pokutou. V zemi, kde premiér vzbuzuje vztek, prezident smích a státní zástupci lítost, je možné cokoli.
Přitom by stačilo vpašovat Čunka do dojemného příběhu, a zlomyslní rejpalové by měli po ptákách. Byl by o tvrdém Valachovi z famílie, která celé generace držela pohromadě, pomáhala si rukama nohama, radami i penězi. Rodinný bankéř dělal pouze to, co všichni sousedé, jenom ve větším. Poté se stal starostou a rázná řešení problémů přenesl i do radniční praxe. Proslavil se a byl katapultován až do Prahy. Tam proti sobě poštval pseudohumanisty, aktivisty, liberály, intelektuály i povýšené aristokraty. Ještěže aspoň ti jsou s to blahosklonně odpouštět a třeba i ve vládě setrvat, když hříšník spustí pokání. Ale to jsme se přehoupli z dávné minulosti do blízké budoucnosti a především ošklivě utekli z romantické pohádky do kyselé tragikomedie. Navíc jsou přece postavy s mediální imunitou a cedit mezi řádky modrou krev se nesluší.
Literární noviny 28.1.2008, rubrika Lidové Právo Dnes