Prsty se mi při psaní kroutí a je mi líto, že to musím napsat, zrovna když se rozsudek Nejvyššího soudu o věci z běžného života stane headlinem zpráv, ale větší novinářskou kachnu než článek o „nové“ odpovědnosti vlastníků automobilu za škodu jsem dlouho nečetl. Kdyby titulkář stvořil na článek o českém hokejovém manšaftu titulek „Jungr povede naše pukohoniče k vítězství“, asi by ho národ kamenoval. A kdyby autor článku interpretoval hokejovou hru podle pravidel golfu, v přesvědčení hůl jako hůl, vystavil by mu červenou už šéf sportovní rubriky. Pokud by však navíc přizval k hlavnímu komentáři předsedu svazu výrobců sedaček ve sportovních halách, napsal by další článek asi už do listu Naše Bruntálsko a možná i za to by byl rád.

Jenže právu u nás rozumí každý, tak proč si nenapsat o jeho interpretaci naprosté nesmysly. Připomeňme si, o co ve věci šlo. Při prezentaci automobilky dostali novináři možnost vyzkoušet si nový vůz, a jeden z nich havaroval a zabil kolegu. Nehodu způsobil v běžném provozu porušením dopravních předpisů, a to přesto, že byl poučen, že není na autodromu a přepisy dodržovat musí. Pozůstalí se obrátili na soud s žádostí o náhradu nemajetkové újmy v penězích za zásah do svých osobnostních práv. Tady už pozorný čtenář zbystří. Kam zmizela škoda, to ji nikdo nechtěl? Ale kdeže, automobilka ji nechala proplatit svojí pojišťovnou, pěkně v souladu s principy tzv. povinného ručení. Novinové titulky ale křičí pravý opak. Průlomový verdikt: za nehodu nese vinu majitel auta!

Tak co vlastně Nejvyšší soud řekl? Ten, kdo je provozovatelem vozidla a má nad ním právní i faktické dispoziční právo, nese odpovědnost za zásah do práv třetích osob tímto vozidlem způsobený neboli jinými slovy je to automobilka, kdo používala svůj vůz při propagaci, dala jej dobrovolně novinářům k dispozici a užití auta pro předváděcí jízdu až po bouračku bylo s jejím souhlasem, byť nehoda již byla proti její vůli. Je to stejné, jako když nabourá řidič tramvaje, taky jdete pro peníze do dopravního podniku, nehledě na to, že sama nehoda byl dokonce trestný čin. Všimněme si právě onoho faktická i právní dispozice s vozidlem. Vlastník - leasingová společnost - neodpovídá, odpovídá leasingový nájemce, neodpovídá půjčovna, odpovídá nájemce. Neodpovídáte ani vy, když své auto koupené v bazaru půjčíte sousedovi, aby s ním jel vyzvednout tchyni na nádraží. I tady totiž jde o vztah nájemní, byť bezúplatný, tzv. výpůjčku, a soused má, byť jen půl hodiny, onu faktickou a právní možnost dispozice.

Měřeno shora uvedeným se všechny dopravně expertní názory a závěry o zdražování ze strany autopůjčoven stávají poněkud nesmyslnými. Jistě. Takhle se to v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 999/2007 Nejvyššího soudu nedočtete, je to napsáno právnickou mluvou, ale recept z lékárny ani chorobopis si taky každý nenechá posoudit od zelináře.

Je mi nepříjemné kritizovat noviny, když po dlouhé době dají na první stránku něco o právu, které jak vidno ovlivňuje náš život stejně jako pohyby na burze či pohyb ceny bytů. Když však o právu psát, tak alespoň s minimální erudicí a znalostí. Ostatně táži se již mnohokrát, kdy bude v novinách rubrika právo alespoň o rozsahu pravidelné přílohy Jíme zdravě? Jistě by se našlo mnoho rozhodnutí Nejvyššího soudu ovlivňujících pravidla ve společnosti, jež si komentář zaslouží. Třeba o úrocích a jejich výši nebo o tom, zda můžeme věřit katastru nemovitostí, když kupujeme za celoživotní úspory byt dětem. Snad jen malinkou poznámku na závěr. Právě nedávno propíraný senát Vrchního soudu v Praze doktorky Žákové původně žalobu v této věci zamítl, s argumentem logickým a navýsost přilnavým, Hyundai nehodu nezpůsobil, způsobil ji novinář, a tak proč by za jeho selhání měla platit továrna. Kde byla média s tímto „průlomovým“ rozhodnutím? Nebo se to jen nehodilo do hlavních zpráv?

LN, 28.4.2009

Autor je advokát