Duch hokejového soudce lynče brouzdá nad Kavčími horami

Tak Česká televize má zase průšvih! Z totalitního nedemokratického prostředí studené pekingské olympiády vrátil leckteré z nás hokejový komentátor Robert Záruba pouhým jediným bonmotem do dramatických časů, kdy na americkém jihu hořely ohně tamní tajné organizace hlásající nadřazenost bílé rasy a nenávist k lidem tmavé pleti.

Historie Ku-Klux-Klanu je dlouhá. Již od roku 1865, kdy skončila ve Spojených státech dramatická občanská válka, v níž byl Jih, uznávající otrokářství, poražen Severem usilujícím o jeho zrušení. Téměř čtyři miliony otroků žijících v jižních státech konečně získaly svobodu, s čímž se především majitelé plantáží, kteří přišli o tak levnou pracovní sílu, nemínili smířit. Vypuklo násilí, jímž si chtěl K-K-K zajistit nadřazené postavení bílé rasy. Soudce lynč měl na svědomí několik tisíc černošských životů.

Už by se na tragické období amerických dějin pomalu zapomnělo, aspoň současná generace mladší čtyřiceti let o něm nemá téměř ponětí, kdyby jméno rasistické sdružení bílých kápí a hořících křížů nepřipomněl sportovnímu národu zmíněný komentátor v ajfru reportování prvního utkání se Švýcary řka: „Nejrychleji našel kotouč Lukáš Klok. Náš Ku-klux-klan, tedy dvojice Klok-Knot, už může vystřídat.“

A hned byl malér a sociální sítě plné úlovků. Jako by nevadilo, že Česká televize nám denně zprostředkuje nejrůznější hloupé a na všechny strany až urážlivé výlevy politiků, většinou unylým hlasem pronášené z papíru. A teď se bude rozpitvávat jeden vlastně nic neznamenající slovní úlet zrozený v mimořádné kadenci slov.

Komentování hokeje je zrádná disciplína, žádná jiná podobně ´užvaněná´ neexistuje, při ní se snadno může udát ledasco. A taky se traduje, třeba zveršované okomentované problémy jednoho brněnského hráče, marně hledajícího ve skrumáži kotouč: „Farda neví, kde ho má, má ho mezi nohama.“ Nebo ještě hanbatější případ, zvolání po střeleckém úspěchu pravého křídla slavného kladenského útoku minulosti: „Vimr dal gól!“

Ale žerty stranou, z tohoto se nestřílí. Zato za jinou nevinnou šutku (totéž z ruštiny) byl kdysi dokonale odstřelen hokejový komentátor Luděk Brábník. Kdo si ještě na něj a jeho ´politickou´ kauzu vzpomene? Byl pro tehdejší Čs. televizi tím, čím je pro současnou Robert Záruba: nejlepším hokejovým komentátorem. Tomu v roce 1977 podrazila nohy zase jiná zkratka: před utkáním se sbornou SSSR si dovolil natěšenému publiku oznámit: „Soupeř nastupuje s nápisem cé-cé-cé-pé na hrudi.“ Průšvih málem mezinárodního dosahu. A tak, byť byl ve sportovní redakci nejlepší, dostal padáka. Sportovní žurnalistice směl alespoň dosloužit v týdeníku Stadión.

Robert Záruba se za svůj verbální úlet – řekl bych spíš úřek – sám nevím proč již hned na místě ´postiženým´ hráčům omluvil. Počítám, že po návratu, aby byl úplně klid, se ještě dostaví k fotbalovému utkání červeno-bílo-černé Slavie, aby před zahájením na omluvu poklekl na trávníku za účelem hlasatelům Black Lives Matter odprošení provedení. Pochopitelně případ tento bude ještě ideově rozpracován, a pokud ho nebude řešit přímo samo vedení, tak alespoň Etická komise. A pochopitelně taky Rada ČT za rozšafného přikyvování p. Xavera, zasvěceného sportovce na první i druhý pohled.

A nad Kavčími horami jako by znovu zatřepotal duch televizního lynče…

.